|
|
|
| |
Máme problém a říkáme mu drogy. Drogy jsou špatné, lidé jsou špatní. Bojovat proti drogám je dobré, bojovat proti lidem už asi NE, ale přece jen : ANO.
Robert Hudson Wakefield (Michael Douglas) je jako právník povolán do Bílého domu, aby pokračoval striktně v boji proti drogám. Netuší, že je jeho šestnáctiletá dcera s partou zkouší. Při jedné schůzce se předávkuje kamarád a při odvozu do nemocnice je chytnou policisté. Ve chvíli, kdy vstupuje do děje se seznamuje s crackem.
Javier Rodriguez Rodrigues (Benicio Del Toro) je policejní příslušník v Mexickém městě Tijuana, kde spolu soupeří dva drogové gangy. Samotný Javier je lidský policista, který se ovšem zaplete do spárů jednoho drogového gangu a zároveň začne mít problémy i s druhým gangem a tak se snaží „nic nevidět a nic neslyšet“. Jeho partner však podlehne penězům a tak si zvolí smrt, což Javiera rozhoupe k jednání.
Helena Ayala (Catherin Zeta-Jones) jako nic netušící manželka, procitne v den, kdy si pro jejího manžela přijde DEA (Agentura pro vymýcení drog). Zjišťuje, že její muž byl napojen na jeden z drogových gangů v Tijuaně. Poté, co jí gang začne hrozit smrtí dítěte, začíná pomalu zastávat funkci manžela. Její chování také rozhodne o tom, jestli manžel zůstane ve vězení, nebo ne.
Samozřejmě samotné dějové linie dále pokračují a prolínají se chytře mezi sebou a mezi dalšími, méně viditelnými liniemi.
Řekla bych, že tento film je neobvyklým pohledem na problém drog. Jako jeden z mála, nám přímo nepředhazuje polopatické řešení, ale nechává plně na nás, jaký si uděláme o celé problematice úsudek. Nechává nás, abychom se sžili s hlavními hrdiny a pochopili jejich situaci. Problém je ale právě v tom, že nám dovoluje nahlédnout do soukromí dealerů drog, drogových gangů, bojovníků proti drogám, obětem drog, i lidem do této problematiky nechtěně zavlečených. Tím pádem můžeme pochopit amerického právníka Roberta Wakefielda, který proti drogám bojuje globálně a je ve filmu nastíněn, jako jediná šance Ameriky, když zjistí, jak je to s jeho dcerou a poté se stahuje z veřejného protidrogového života, aby řešil situaci ve své vlastní rodině. A můžeme i pochopit policistu Javiera, který proti drogám bojuje, ale aby si zachránil holý život, musí se nechat unášet proudem. A teprve po tom, co je zabit jeho přítel a kolega, začne jednat.
Když jsem odcházela z kina, tak jsem byla hodně znechucena jak film skončil. Celou dobu jsem seděla a asi jediná v kině se nenudila, protože jsem čekala, že přijde konečně nějaká smyčka ve scénáři a všechno se rozuzlí a zauzlí. Nic se nestalo a já (až po čase) jsem docela ráda, protože scénář je dělaný právě tak, aby působil normálně a přirozeně. Souhlasím i s castingem. Michael Douglas hrál podle mě dobře a dá se to říci i o ostatních hercích, kteří vykreslovali každý ten svůj vlastní přisouzený charakter.
Moc zajímavá je i výtvarná stránka filmu, protože nám tvůrci ulehčili práci s chápáním prostoru. Scény z Mexika jsou totiž předkládány v temperamentní, živé, horké, sépiové barvě, nebo spíše nádechu. A scény z Ameriky jsou naopak chladné, modré. Nebyla jsem však spokojena s ostrostí snímku. Zatímco v Mexiku šla neostrost ruku v ruce s barevným tónem (teplé barvy jsou zaoblené), tak se přechodem do Ameriky nic nezměnilo a snímek zůstal stejně neostrý čímž zkazil působnost ostré a vyhraněné názorové oblasti.
|
|
|