|
| |
 |
pynokyjo
Autor: gitterbox () - publikováno 29.4.2000 (12:59:05), v časopise 3.5.2000
|
|  |
Po nedělním obědě jsem se šel natáhnout do světničky. nejprve jsem se jen tak povaloval jako by se mi ani nechtělo spát a najednou jsem usnul jako špalek. Nemohl jsem vědět že babička, u který jsem byl na návštěvě šla plejt na zahradu plevel. A já jsem zamknul chalupu aby do ní nikdo nevlezl když spím. Znáte to. Lidé na vesnici, čekají jen na to až někdo usne a oni pak mu vlezou kam můžou. Byl jsem u babičky na prázdninách a o babičku jsem se příliš nestaral. Znáte to, člověk je v novém prostředí a ještě aby se vybavoval s novými lidmi. Člověk v novém prostředí má svých problémů dost. A tak ani já jsem se s babičkou moc nebavil. Stejně pořád jen plela plevel a nebo vařila. Takže ani moc nevím o čem bych si s ní mohl tak povídat. Netušim jak naši prarodiče mohli přežít dvě světové války, když je jen vidím jak maj starost nanejvýš o to, kde by co vypleli. Možná že to je právě to co je udrželo na živu. Možná že když ostatní (blbci) řvali hanlivá slova na vojáky tak oni zrovna někde něco pleli. Ti vojáci samozřejmě ty křiklouny z tanku zastřelili. Vždyť se není čemu divit, kdo by na sebe nechal pokřikovat. Zvláště když ti vojáci, na které se řvalo, byli v novém prostředí. To má každej svejch problémů dost, natož aby se staral o někoho kdo na něj řve. No a ti lidé v záhoncích mezi ředkvičkama a salátem na nikoho neřvali a proto také jim nikdo nic neudělal.
Teď ale řve moje babička, a nezajímá jí že plela a tudíž že by řvát neměla. Asi zapomíná na to proč přežila dvě světové války. Zapomíná na své zásady a klidně si na mně řve. Navíc když já jsem v novém prostředí a tudíž mám svých problémů dost. Ten řev mně úplně vzbudil. Vstal jsem a šel jsem otevřít. Babička mi vyhubovala, že se jí vaří na plotně polívka a že já mám už určitě hlad a že se musím najíst. Přistrčila mi talíř hořící polívky pod nos a nesmlouvavě řekla: "JEZ!" Nic naplat že jsem si něco mlel pod fousy aby jako viděla že takhle se mnou nemá mluvit, navíc když jsem v novém prostředí. Pak si vzala kropáč a šla směrem k zahradě. Domyslel jsem si že jde zase plejt. Polévka už mi pomalu dohořívá, ještě počkám až trochu vychladne a pak budu moci začít jíst.
|
|
|
