|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Sherlock Holmes a doktor Watson na vandru.
Sherlock Holmes se svým přítelem doktorem Watsonem se rozhodli, že si vyjedou na čundr. Nasedli v Londýně na Paddingtonském nádraží do pátečního kodrcáku, který je odvezl až do hrabství Yorkshire, kde si oba na noc rozbili tábor. V noci se však Sherlock Holmes probudí a ptá se svého přítele: „Watsone, vidíte něco ?“ „Vidím hvězdy, Holmesi.“ „Já také, milý Watsone. Nezdá se vám na nich něco podezřelého ?“ „Vůbec ne, Holmesi. Jsou krásné, jak jenom hvězdy mohou být." „V takovém případě vám zjevně ušlo, že nám někdo v noci ukradl stan.“ „Vskutkuž, Holmesi. Už je to tak. Podezíráte již někoho z této drzé krádeže ?“ „Koho jiného, než zločinného profesora Moriartyho ? Zahlédl jsem ho na moment ve vlaku a to mně úplně stačilo.“ „Jak ho však nyní dopadneme ?“ zeptal se značně nejitým hlasem doktor Watson. „Velmi jednoduše. Drzý Moriarty mně totiž ukradl nejenom stan, ale unesl v noci i mého nejlepšího přítele Watsona, aby si pak sám lehl místo něho. Moriarty, vzdejte to ! Nemáte žádnou naději !“ nečekaně udeřil Sherlock Holmes. „Výborně, pane Holmesi, leč i já jsem se trochu pojistil. Píchnu vám injekci Inzulínu a vy zemřete v zuřivých křečích s pěnou u úst na nedostatek glukózy v mozku.“ „Kdybyste se nechvástal, profesore Moriarty ! Nyní se píše rok 1907 a Inzulín bude objeven až v roce 1922. Dejte ruce nahoru, nebo na vás vystřelím ze své pistole značky Smith & Wesson.“ „Pan Sherlock Holmes se zjevně zapomněl přesvědčit, zda je jeho oblíbená pistole vůbec nabitá.“ pošklíbal se Moriarty, čímž náhle vynikl jeho zarputilý zločinecký výraz. „Inu, připravil jste si svůj hanebný plán dobře, profesore. Znáte tohle ?“ zeptal se Holmes. „Jistě. Je to policejní píšťalka. Ale než tou píšťalkou přivoláte policii, stačím odsud dávno zmizet.“ zasmál se sveřepý zločinec. Sherlock Holmes však přesto na policejní píšťalku zapískal. Moriarty se ihned dal na útěk, ale po třech, čtyřech velmi nejistých krocích padl k zemi. Z úst se mu drala slova bezmezného vzteku: „Co jste se mnou udělal, vy ničemný slidiči ?. „Nic zvláštního, profesore Moriarty. Zatímco jste vedle mě spal jako dřevo, svázal jsem vám tkaničky obou bot navzájem k sobě. Proto mně na vás policejní píšťalka nakonec stačila. Slyšíte v dáli dusot kopyt ? To sem přijiždí komisař Lestrade, aby vás po právu zatkl. Pozval jsem ho včas na tato místa telegramem, odeslaným z vlaku.“ rozřešil Sherlock Holmes geniálním trikem svůj další případ.
|
|
|