|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Oj, ty české městečko... Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 17.2.2002 (00:08:05)
|
| |
Oj, ty české městečko…
Ve snaze vydechnout si, změnit klima a obšťastnit svou zřídkavou přítomností své drahé rodiče, vměstnal jsem v pátek své skromné příslušentsví, tzn. přítelkyni, kočku, psa a pár drobných v kapse, do kamarádova Escorta a hurá na dědinu, ven z Prahy, hluboko do středočeských luhů a hájů. A vězte, že ač Praha snad již jednou nohou vkročila do třetího tisíciletí či EU, zapadlá městečka, ukrytá celé desítky kilometrů od vlivu hlavního města, pevně kotví v dobách Diskobříběhu a Kamaráda do deště! Tedy alespoň co se dojmů, kteréž ve vás zanechá návštěva místní diskotéky, týče, pak zcela nepochybně… Osvěžen rozumným množstvím alkoholu, rozrazil jsem dveře do sálu, v němž za slavných dob hasičských a jiných bálů, rozverně řádilo pěkných pár set úderníků, abych v mžiku zmizel v mlžném oparu, prořezávaném stroboskopy, pod nimiž povadle vykrucovalo svá těla nějakých sedm teenegerů a jen o málo víc jich sedělo roztroušeno u stolů kolem parketu. Místní DJ rozjařeně haleká „..lidičky, jdeme na to!“ a Petr Kotvald roztáčí svůj Gejzír. Už jen Sagvan Toffi za barem chybí. Místo něj je tam milá mamča od tří dětí. Tu a tam přibude do sálu nový přírůstek, v závislosti na zavíračce ostatních hospod. Hrne se ke stolu a mazácky se zdraví s již usazenými (palec, ukazovák, tlesky, plesky a čau vole!). Ze záchodků se přes parket kolíbají místní děvčata s úctyhodně rozměrným pozadím a metalista v orvané džísce s nápisem MANOWAR na zádech, nenápadně sune svou židli blíž a blíž k rebelce s neupravenou kšticí a nápisem SLAYER na mikině. Kdo by to neznal – vesnická „dýza“ se svou svéraznou poetikou. Nezměnilo se nic, jen všudypřítomné letáky na likéry Berentzen („něco na tom jabku je!“) a bagety v chladicích boxech tu před revolucí nebyly. A tak, snažíc se přiblížit místní mentalitě, dávám si, po několika pivech, Berentzen švestku. Objednat si jí nebylo snadné, mohutně mě totiž od baru odstrkoval místní nebojsa, dožadující se dvou fernetů a jedné vodky, opile z portmonky vyndavajíc osahané dvě padesátikoruny, těžce vydělané v místní fabrice či nedalekém vepříně. Zajděte do špajzky, vezměte zapomenutý švestkový kompot od maminky a napijte se štávy z něj! A máte chuť identickou s Berentzen švestka, to jen na dokreslení procesů, odehrávajících se v onu chvilku v mých ústech. DJ nehodlá slevit a po Snech o tygří lady a Hej pane disdžokej, hudba je čaroděj, nastupuje čerstvý Petr Kotvald a Mumuland. Chlapci s kelímky piva v rukou se lámou v pase, děvčata máchají tu levou, tu pravou končetinou do všech stran a já začínám mít při pohledu na onu retrospektivní "šou" intenzivní pocit, že jsem se přejedl houbiček či jiných psychotropních poživatin. Mít kameru, stačí jen točit a Forman by měl radost :o) Raději spěšně opouštím zábavu v nejlepším a mlsně vdechuji svěží, noční vzduch. Na obrubníku před „Společenským domem“ sedí plačící děvče a kamarádka ji snaživě utěšuje („..neblbni, ti za to nestojí, je to vůl, poď nahoru…“). Doma jsem si ukrojil dva silné krajíce chleba, chutná stokrát líp, než ten z Alberta, namazal rybí pomazánkou, zacvakal si s ovladačem a do hajan! To byl odvaz...
|
|
|