Dvojmostí - jak utkvělá představa: kultu,
v němž modré boží žebro klenulo nebe,
dvojramenný svícen soutoku, prý Brutus
nezabil, Jidáš prý neprodal. Hřebem
přibili na vrata noc zvuk, netopýra.
Fabrika za rybníkem je parník u mola,
rybník slaná hrst. Hadi hladoví zhýralci
zhltali žárovky, teď visí - přes koláž
střiženou z šatů. Odplouváme- ze sebe
mává břeh, rám. Tančíme břehu zmizeni
časem pomerančem, luny kýč vyblednul
z tmy jako když secesní šperk stříbrem zazebe
únor na krku. Zas je únor! Zaklení.
Pojď.