/mešní/
prolog
v prázdném rámu
gardedámy /kdysi/
vířily sukněmi
--------------------
potom už jen trhaly plátno červeně naškrobenými nehty
pod sukněmi jim praskaly nacucané kalhotky ve švech
tlustí mniši si olizovali ještě širší podpatky
sliny se sbíhaly po ženském potu
-šapitó
kostelní zvon
odbil s poslední kapkou
po poledni odpadlou
z nenasytných pysků
/v síních němých koncertů/
pro zakrnělé mimy rozhazují vlasy
to cirkusy padají únavou
dlouhé noci trýznili svá neohebná těla
ve jménu božím
bili se levnými sekty do měkkých žaludků
poslechem poblázněných sólistů
ve jménu krista
mladé flétnistky a kostelní ohanbí
souzní v solných bystřinách
-osvícení
nad sebou svatou zář
při čekání na ranní mši
zapomněl sám sebe na
zadním sedadle
nočního busu
osvítilo ho jen polední slunce
pak
v pupíku škrábal si
pinzetou zaschlé kapičky vína
nádech hliníku
dodal dobrému ročníku říz
žluté skvrny na obloze nestárnou
den co den potemnělým zástupům
skrz zavřené dveře prosvítají
do zákoutí rozesmátých duplikátů
boží ruce zaspaly
půlnoční odrazy druhých polokoulí
|