Hlas odtéká tam do stok do potoků mrtvých raků pelešivých matných pstruhů
jsem ve vatě obalený falešný sněhulák
jsem náznak směšných vánoc které neměly čas si odstonat smutek dárků dávaných nenávisti lásce napospas
jsem rým který spolkl čas
a který pokoutně blinká malinkatej blbej bulimik přecpanej syžety a falzy a soprány a vránami a vichry z lomnic a nalomenic a lámané pohanky
příliš jsem se zakoukala do sladkých očí teploušského cikána který vypadal jako vrah
nastavovala jsem žíly a chvěla jsem se o vnoučata „vždyť vaše bába, děťátka, je normální herdekbaba". Ale Praha je uhrančivá víte, madam, ty neóny, a já bych nepila to náš pes, škrábal smutně na vrata všech knajp, no, měla byste to srdce nevejít dovnitř? Ta dívka u Medvídků víte, ta byla překrásná, ta obnažená ramena
áááách, když jsem kdysi já seděla tam v rohu knajp
každý kořen zakopnul o práh jak se mi zakoukal do očí, do výstřihu, ááách
voda vzala voli vypili na krchově zakopána
smutná sama od krasavic ke krasavicím procesím vedená báááábáááááá
|