Přítel jenž sedí u otevřeného okna nahý v teniskách a bafá modrý dým - dutinek z rezavého koně
vždy když pršelo česával si vlasy do novin úzkostně pořádný s postelí téměř u vany.
Někdy mě děsil čekával na mě na nádraží na mizejících dlouhých vlasech napletené copánky chtěl moji dlaň a já se té hře zvědavě smála.
V tom zlém městě kde žil byl i bezzubý král nikomu to nevadilo že číhá na malé holky aby si s nima mohl povídat /mě ostatně bylo něco málo pod zákonem/.
Slíbil mi že se mě nikdy nedotkne na oko mě hladíval docela studenou lžící a bavil se mou husí kůží bez podprsenky a celou celičkou lásku ke mně mi vyznal vodovkami ve zdi.
Milovala jsem ho pro to jeho podivínství ve svetru a naředěný šampón vodou zažloutlé prsty za které se styděl když hledal práci.
Jednou-to jsem zas utíkala z domu hráli jsme o panenství v kostky a já se pak ve vaně drhla kartáčem na okurky do fialových skvrn.
Bylo to krásné a zároveň ostré na mé tenké nohy a holou dětskou hlavu jsem ráda že je to pryč.
*** |