Měsíc
Nit stříbrná
jakoby ze skla,
tmou se jemně třpytí
zpívá příběh niti,
která se ve tmě leskla,
ani na chvíli si neposteskla,
že není pouhou nití,
jež za první kapky rosy
upadne v náhlé zapomnění.
Stříbrná nit dobře ví,
že se západem slunce
jako mávnutím kouzelného proutku
znovu se objeví.
Zas bude stříbrná a lesklá,
silná jako noci předešlé.
Opět se bude tvářit stejně tajemně.
Měsíc pak přešije
vše z temné na světlé,
dříve než se jí bť jen letmě
sluneční paprsek dotkne,
promění se na nic,
jako noci předešlé.
.
|