Kouzlo Vánoc
Poslední den před svátky, člověk už kupuje co má na dosah.. Hnán časovou tísní, vydá se František Liška na poslední otevřený trh, prochází stánky u kostela a vybírá nejvhodnější dárek. Nikde nic zajímavého nevidí, dá si alespoň svařené víno – proti očekávání je dobré a zvláštně kořeněné. Když dopije, vydá se ještě jednou na obhlídku trhu. Víno ho ještě hřeje v žaludku, když na jednom stánku trochu stranou uvidí v krabičkách vyložených vatou bublinky, co vypadají jako ze skla nebo umělé hmoty. Tolik se liší od ostatního nabízeného sortimentu, že jde a ptá se na ně. Prodavač si posune kulich z čela, vezme jednu kouli do ruky a upřeně se na zájemce zadívá. Tak upřeně, až to není milé. – Věříte na kouzlo Vánoc? František znejistí: co je to za otázku?, zdvořile se usměje a pokrčí rameny. – Tak to zkuste, pane, uvidíte, prodavač odhrne plachtu z malého přístavku vedle a jednu bublinu vloží Františkovi do dlaně. V přístavku táhne, přes plátěné stěny je slyšet muzika, hovor, zvuky trhu. Ale najednou se bublina lehounce vznese a zvuky utichají. František je zmatený, ale postupně se v něm zvedá radost a nevýslovný mír. Kdovíproč si vzpomene na protivnou kantýnskou v práci, ale zdá se mu, že vlastně není až tak protivná, nemá důvod k radosti, co je to za život, pořád za pultem s chlebíčky, dělá je sama, určitě po nocích a s přáním, aby chutnaly…a skutečně jsou moc dobré, musí je pochválit, až tam zase přijde. Má pocit, že všichni lidé jsou v podstatě dobří a na jazyku cítí chuť tvarohu s rozinkami, který měl rád jako kluk…Najednou se nemůže udržet na nohou, jak ho zaplaví dřív nepoznané city a pocity, sedá si na bobek, hlavu si dává do dlaní, ale i to je málo, pomalu klesá na kolena a bublinka se vznáší kolem něj. Pravým kolenem se dotkne hladiny louže, která se u kraje stánku vytvořila z tajícího sněhu, a to ho probere. Trhne sebou jakoby se probudil a nechápavě se rozhlédne kolem. Namáhavě vstane a pochybovačně kouká na mokrou nohavici: zase si dal něco nabulíkovat. Nevidí, že v té chvíli bublinka za jeho zády praskne. Zavoní to vanilkou a pak si zas uvědomí reprodukované koledy venku. Promne si oči a přesto vyjde trochu jako omámený. Prodavač se pousměje: - Tak co? František Liška se zatváří provinile: - Ta koule, nemám ji, asi se rozbila, škodu vám nahradím, omlouvá se a vytahuje peněženku. Prodavač mávne rukou: - Nenamáhejte se, pane, největší škodu jste udělal sám sobě. To bylo vaše Kouzlo Vánoc, jiné pro vás už letos nemám.. Ale vy jste začal pochybovat. Nerozbilo se, zmizelo. Musíte věřit, pane, věřit, aspoň na Vánoce. Když začnete pochybovat, je po zázraku!
/23.prosince – 24.prosince 2006, 13:36 hodin/
|