Janetě
prší - otisk slzy do kamene
Otče můj - tiše zaševelíš
v dálce jak ozvěna
usedavý pláč oveček
– – –
voníš tělem
půlnoc vykloubila prsty hodin
povzdech odchlípnutých chlopní
noc do světla ponoří se
– – –
beze slov klíčí
oprášené zárubně úsměvu
v tichu podsvětelných svíček
měníš se v sladkou posedlost
– – –
prsty odtikaly ráno
odchlíplá kůže žaluje nebe
zapomenutý sen
chlípně vystříkl na polštář
– – –
nádech na čtyři doby
věčnost ticha dýchá k zadušení
neslyšně až k ohlušení
rty trojslabičně vydechují
|