Jedna literární kritička jedné napolo bezvýznamné literární soutěže
respektive
hodně významné pro nuly
ale pramálo významné pro 0,00000000001
ale to je jedno
četla mé skorobásně
V tom chlapci je něco vzteklého
řekla
Tomu chlapci někdo hodně ublížil
povídala
Proč je v něm tolik vzteklého?
zeptala se
A jeho básně, dá se-li to tak nazvat, jsou příšerné.
hodnotila.
Ale opravdu cítím vzteklost na svět
dodala
a to se mi vůbec nelíbí,
přisadila.
Je v tom něco vzteklého, přečetl jsem její hodnocení a vztekl jsem se.
Jaký já jsem chlapec? Už jsem mladý muž
Ale pro staré panny budu chlapec i ve třiceti
A co je ve mě vzteklého?
To že chci milovat a nemám koho
To, že chci šukat a nemám koho
To, že se chci prochlastat k restartu
ale chlastat nemám s kým
To je ve mě vzteklého
To, že chci být popový zpěvák
ale neumím zpívat
To, že se chci podívat do USA,
ale už potřetí mi nedali vízum
To, že chci vydat svou vlastní knihu
ale místo toho píšu jenom na internet
To je ve mě vzteklého
Že bydlím v tak malé zemi
Že rybičky v akváriu se sežraly navzájem
že mi nikdo nerozumí
Že až umřu, tak na mě bude vzpomínat leda tak nikdo.
Ale já neumřu! Nasrat! Nasrat! Nasrat! Nasrat vám!
Nikdy neudělám to co chcete a to co mi poručíte
A to je ve mě vzteklého.
|