Tak zas tu máme mlhy z blat.
Nediv se,
už je listopad
a pryč slunce, co umí pálit.
Tož vzpomínky své zaobalit
a svázat stužkou barvy duhy.
Doufat že někde
i ten druhý
si ty své, na tebe,
tak sváže..
Teplou deku do ekvipáže
a po ruce mít láhev brandy..
Těšit se teple
na weekendy,
jak mráz za oknem květy kreslí.
Když není křeslo,
třeba sesli
i tvrdou z letitého buku.
Že už jsi přišel o záruku
na co jsi dříve brával sázky
na hukot řeky, na oblázky
který z nich dále doskáče ?
Na posvícenské koláče
i věčné kárání tvé mámy
A že už je to špatné s námi ??
Tak změnˇpoeto v básních fonty.
Ještě na břehu nejsou fronty
na poslední místa v té arše.
Z dnešního pohřebního marše
se v prosinci koleda stane.
Ty smutky budou odehrané
A všechno bude lepší snad.
To jen,
že je ten
listopad