To mrazivý štiplavý ráno,
když vylezeš
na neprobuzeným sídlišti z metra,
vzduch Ti řeže obličej,
podupáváš očekávajíc
příjezd spásnýho autobusu
a pak jdeš mezi zmrzlenočnětichými
areály prosperujících firem
s jejich ploty, parkovišti
a svítícími nápisy do polí...
Nikde se nic nehne
a proti černošedýmu obzoru
v záři pouličních lamp,
tam někde v dáli
tušíš zimněnehybně tichou
tmavou bytost lesa.
Čeká, až ji navštívíme.
Teplá vrátnice vcucla
mé já až k úsměvu služby
a byl jsem v pekárně
s vypečenými chleby
a těly vyhřátými
až k potu.
A bylo teplo.

17.1. Léta Páně 2002