Byl jednou jeden starý slon, toulal se sám savanou a byl pořád naštvaný. Jo, takový už je osud starých slonů.

Dupal si to řídkým porostem jako buldozer, mladé stromky lámal jedním šlápnutím a ty velké vyvracel z kořenů, aby se nemusel obtěžovat se zvedáním chobotu při krmení.

Neměl rád společnost, o sloní krásky dávno nestál a  největší radost měl, když někoho pořádně vystrašil.

      I stalo se jednou, že na svých toulkách potkal stejně navztekaného osla, který se celý den honil za jednou oslí slečnou a ta mu večer dala pořádným kopancem najevo, že není ten pravý, co by ji měl provázet životem.

      Stál tedy osel proti slonovi na úzké stezičce v akáciovém křoví a vůbec neměl pocit, že by měl uhnout nebo se, nedejbože, bát . Protože byl velmi tvrdohlavý, což je o oslech známo, chtěl si vynutit silou, aby mu slon udělal místo.

     Vidíte , jak se ho snaží přetlačit? Jste zvědaví, jak to dopadlo? Je to přece jednoduché!

    Slon jednou mávnul chobotem a osel skončil celý podrápaný v křoví, a než se z něho vyškrábal, byl slon už dávno ten tam, jen jeho vítězné troubení bylo ještě slyšet.

Osel, vzteky rozpálený doběla tím strašným pokořením, se rozběhl za slonem, aby se pomstil.

    Co naplat , osel holt  zůstane oslem!