Divnou  krajinomalbu 

           vidím  v  mlze

           ve  slepé  uličce

           místo  krajiny  z  masa  a  kostí 

           Nemám  ale  mnoho  času   ---

           Léčím  se 

                čajem  z  kopru  polévám

           všechny  své  výčnělky

           pod  křídlem  komára  dostávají

           růžolící  nádech   ---

           Na  okně

           stoleté  závaží

           vcuclo  kapku  medu  a  teď  blouzní

           oči  stáčí  k  obloze 

           nejkratším  směrem ...

           Bez  reptání

           vlévá  se  voda  do  nastražených

           pastí

           uhnětených 

           pod  svíčkou  života

           křičí 

           huláká   ---

           zatímco  všichni  už  dávno  spí

            na  rohoži 

                            z  plastů ...