klasikové

ze školního představení

figarovy svatby

si odnáším 10 – 15 - 20

to máme dost

a vzpomínku

na nadělanou buchtu Mrázkovou

kterak si krátila torturu nudy

prsty v kalhotkách

 

nenáviděl jsem vás, Mozarte

když Konstancie

šila rubášky vašim dětem

z negližé padlých tanečnic

zatímco vy –

rozepisoval jste vlastní rekviem

 

vážím si Beethovena

(přes jeho revoluční naivitu)

a dobře si vzpomínám

že vás obhajoval

když jsem se vysmíval

trylkům vaší hudby

nazývaje vás

géniem pudovosti

jemuž o šibřinkách

stačí tak zaklonit hlavu

a než zavře hubu

naprší mu do ní

nejmíň serenáda

 

mé verše budou

- zapomenuty

a to vám, Mozarte

odpouštím