|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Třeštidlo z kolotoče s těžkopádným zadkem a rtama ze sametu
až slova koulící se přes něj jako míčky přes mantinel,
po a proti růstu vlasů
šokují kaštanovostí
a dál
..
dlouhý kroky
co nejdál s výdechem
propnutý kolena
..
pochůzky za neznámem
hlavně pryč od lidí
cestičky rudým listím
vysokejch buků..
hledání divnýho místa,
je fajn se bát, cizí louky,
cizích zvuků
natrhali kopretiny, jen tak
z půlky posečeno,
kde se všichni drželi za ruce
než do skupinek
začali propouštět cizí
zatím nezmapovaný duše..
než se proťukala cizí slova,
kterým se dříve prostě nechtělo
a nemuselo rozumět..
víčkama do široka,
pohlcovat všechno hluboký..
zrajou kuličky špendlíků..
..tak dál
to je zase pokoj příliš malej
a lidé povídají něco určitě hrozně důležitýho,
já pářu nehtama svý tělo
.. počkám až mě roztrháš
ne tak obyčejně
a je mi tu teď těsno
dlaní do lopatky mlýna
neviditelný znamení
vyšeptalýho štěstí,
když vím,
že řvát do světa není třeba
tvý oči nebem nade mnou
a já se bojím ze starý relikvie,
panoptika svých vzpomínek
být s nárazy na desku
blíž a blíž
|
|
|