Jsi vzduchem

                                                                                       mých nenaplněných

klíčí vzdálená nekonečnému prostoru

chuť rozfoukávat chmýří terciánky

protože smyslem počata smyslnost

představuji si, že působím vánkem

                                                                                       jsi pevnou částicí

                                                                                       již vtáhnu

zakazuji Zemi svědectví

i když nesla koule gravitační zvrhlosti -

pouta pobřišní krajiny, kde potlesk nahoty

naučil zpívat kanárka pěkné prasárničky

zde moje gubernie věčného temnostředu

já, vzdušná elektrárna :

kořen větru, ten nejzazší,

žene úkojnosti metamorfovaných

náruči lopatek žulových žihadélek,

energicky poštívám červánek sladcespící;

zde střed temné gubernie věčnosti