Balada o Juditě a Holofernovi:
(O hlavu Holofernovu)
„Hledím na tyrana, zem mou saje
a do mne on se zahleděl,
smím být favoritkou jeho stáje,
já narážím tu na předěl,
Chtěla kluka jsem mít, by u mne bděl,
chtěla lásku poznat pravou,
zřela jsem bědy však už mnoha těl,
v hrobce nemohu být zdravou,
Možnosti mám - tak snad budu dravou,
původce zkázy že smím hubit?,
kdo na holku sází, na zrzavou?,
právo skrz lest mám ho jen ubít?,
Jeden vojevůdce má snad ubýt,
o pomstu jde mi, o krvavou?
V plachém úsměvu se budu zubit,
v hrobce nemohu být zdravou,
Dravcem nejsem, co jde za potravou,
zřím jen útlak, žít se nedá,
drancují mocní - se zlobou hravou,
válka nás sžírá - chcípnem´ leda,
Kdos otupen bolem hrob jen hledá,
tělo spěchá za ponravou,
nemáme zastání - šance bledá,
v hrobce nemohu být zdravou,
Jsem světicí? - děvkou vrávoravou?,
mám chtít spasit zbědované?,
jsem zrádkyní pro lid, děsnou krávou,
za fenou jak, za háravou,
pach typický za mnou vane,
Já mety zřím, jež mám malované,
už jdu jistě za popravou,
těla popravou, mnou spalované,
v hrobce nemohu být zdravou“,
„Velice milou je mi zprávou,
že chceš sdílet lože, vílo,
se mnou už nebudeš za churavou,
mé srdce se zastavilo“,
„Dokud tělo bouři nestrávilo,
uschlo - spělo za otravou,
a nic ho, pane můj, nespravilo,
v hrobce nemohu být zdravou,
Ty od výpravy jdeš za výpravou,
po boku Tvém dál chci vzkvétat“,
„já něžnou chtěl vždy - i vybíravou,
spolu vládnem´, budem´ létat,
Mohou bouřit se, bídní, a hněvat,
s tebou smetu je jak lávou“,
„ve zločinu nelze krev neprolévat,
v hrobce nemohu být zdravou,
Spal, klidně tam tak - a na šouravou,
nehleděl tu, meč co třímá,
budu za děvku a stvůru žravou,
milence ťala rána přímá,
Jeho matka teď bolem, záští hřímá,
s reakcí se střetnu štvavou“,
čeho jasně si i vcelku všímá,
je, že nemůže být zdravou
|