Seděla dívka v tramvaji,
neslyšně si zpívala,
broukala tiše, potají,
dětem z okna tajně mávala.
V ruce malou myšku držela
bělounkou s jemným kožíškem,
do skla tramvaje hleděla
a hladila ji pod bříškem.
Myška ji z dlaně skočila,
Hledat se ji snažila,
oči se ji rozplakaly,
ruce se ji rozklepaly.
Zakryla si tváře dlaněmi,
aby ostatní neviděli její slzy,
ty, co ji v srdci pramenní.
tak moc ji zvířátko mrzí,
koukala do prázdna
a nahlas se modlila,
dlaň, co je prázdná,
před chvílí prázdná nebyla.
strnulý úsměv na tváři,
nikdo jiný se tak netvářil.
zrychlil se tep a dech,
reklamy na prázdných z dech
přehlížela,
jen myšku silně vyhlížela,
kde je???Co se s ní stalo??
Tomu kožíšku se nic nerovnalo.
Pomalu se ruce zklidňují,
vlasy si spravují.
Před očima ji zůstává
jen obraz malé myšičky.
Rozrušení ustává,
už kapou jenom slzičky.
najednou něco bílého
u boty se schoulilo,
něco velmi malého,
co k té dívce patřilo
se dívalo do dívčiných očí,
chtělo to vyskočit
zpátky do dlaní,
láska to pohání,
dívka se jemně usmála,
s vlasy si znova pohrála,
na další zastávce vystoupila
a už jsem ji nikdy víc nespatřila.
|