Zvoní hrana

dvanácté hodině dnešního dne

uspaný je jahodník
tichý zloděj vkrádající se na zahradu

/tichá voda břehy mele; šeptám ti

o nezbytnosti citu/

a všude kolem je slyšet jen šelest

tisíců malých snů

odcházejících do polštářů

z peří svátečních kachen

a střelených poštovních holubů

jeden z nich

mezi letkami nesl vzkaz

o noci, kdy za tebou přijdu

políbím tě a s mlhou

která se ti vkrádá oknem do pokoje

posilněn vírou & silnou kávou z kuchyně

odpluji ven a budu k tobě promlouvat

skrze polštář; skrze tvé sny

až se probudíš

protáhneš se a zjistíš

že to opravdu byl jen sen

řekneš si "jaká to pitomost"

rozhodíš své vlasy na polštář

& spíš dál...