|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
AKTUÁLNÍ DUŠEVNÍ ROZPOLOŽENÍ JAKO NEZANEDBATELNÝ PROBLÉM V MEZILIDSKÝCH VZTAZÍCH Autor: Stružiník (Občasný) - publikováno 3.8.2006 (12:10:25)
|
| |
AKTUÁLNÍ DUŠEVNÍ ROZPOLOŽENÍ JAKO NEZANEDBATELNÝ PROBLÉM V MEZILIDSKÝCH VZTAZÍCH
Určitě jsme sami často poznali, že sdělujeme-li stejnému člověku častěji nějakou podobnou skutečnost (může jít i o drobnost), pokaždé se může zachovat jinak (a nemusí být nijak zvlášť náladový). Zpozorujeme to jistě i na sobě.
Například nás poprosí někdo o drobnou pomoc. Jsme-li (my-lidé) v takovém rozpoložení, že je nám všechno jedno a celý svět je nám „ukradený“, beze slova onoho člověka necháme být. Stejně tak, nestíháme-li nějakou mnohem důležitější věc, kterou máme v plánu. Horší je, jsme-li naštvaní. Člověk, čekající pomoc, může být v tomto případě odměněn několika sprostými slovy, někdy i kopanci. Vrcholem ale je, cítíme-li se jako jedničky a hvězdy, jako páni celého světa. Nejenže nepomůžeme ani v klidu neprojdeme, ale využijeme situace a prosící člověk se dočká okradení či znásilnění, o dalších možnostech raději pomlčím. Konkrétní případy? Viz titulky na přední straně novin. Snad jako v každé pohádce, i zde jsem nechal nejšťastnější situaci až na konec. I poměrně zlý člověk má někdy chvilku, kdy je zkroušený, „naměkko“, a pomůže. Naopak jedinec, který je navenek (a povětšinou i ve skutečnosti) hodný, může někdy „nemít náladu“ a zanechá nás bez pomoci a místo slova útěchy mu vyjede z úst něco úplně jiného.
Jde tedy zkrátka o naše momentální duševní rozpoložení. Často zpytujeme své svědomí a dáváme si za předsevzetí, že budeme lidem pomáhat. Většinou se ale stává, že někdo potřebuje pomoc právě ve chvíli, kdy se nám to nejméně hodí. Samozřejmě je to ještě těžší, jde li o něco dlouhodobého. Klobouk dolů například před člověkem, který zanechá svojí kariéry a dlouhé roky se dennodenně stará o těžce postiženého bližního, i když tím přijde o své „společenské postavení“ a samozřejmě i o spoustu peněz, bez níž by si velká většina lidí nedovedla svůj život vůbec představit.
Peníze jsou opravdu potřebné. V jejich spotřebě se však lze uskromnit, jde jen o to – přehodnotit svůj žebříček preferencí. To je asi stejně tak těžké, jako když chce dlouholetý kuřák přestat s kouřením.
Vraťme se ale k banálním případům. Asi se vám někdy stalo, že se na vás někdo naštval za něco, za co byste čekali spíš pochvalu. Anebo naopak.
Lidské soužití není opravdu jednoduché. Pro značné zjednodušení a názornost uvedu jako příklad průběh odpolední či večerů v jednom týdnu v partnerském životě. Například muže napadají takovéto záměry: v pondělí – meditovat při vážné hudbě, v úterý – rybařit u řeky a uvolnit se v přírodě, středa – vášnivé a divoké hrátky se svojí ženou v posteli, čtvrtek – hraní počítačových stříleček dlouho do noci, pátek – pořádně se opít a řádit v baru, sobotu proležet u televize a v neděli zajet na návštěvu k příbuzným.
Jeho partnerka má následující záměry: V pondělí si zahrát vědomostní i erotické hry na computeru, v úterý se v klidu projít přírodou a pozorovat vodní hladinu, ve středu si řádně zachlastat na dámské jízdě, ve čtvrtek unavena meditovat při vážné hudbě, až v pátek se jí zasteskne po divokých milostných hrátkách se svým mužem (zatímco on je v baru), v sobotu si vzpomene na návštěvu příbuzných. Neděle je tu od toho, že se nedělá, a tak se ji rozhodne prospat.
Vidíme názorně, že i když mohou mít dva partneři ze šesti sedmin prakticky stejné zájmy, může se stát, že se na společném programu shodnou pouze jedenkrát týdně. A pokud se nejsou schopni dohodnout na nějakém kompromisu, všechny ostatní dny mohou mezi nimi zuřit hádky kvůli takovýmto banálním věcem.
|
|
|