Globus je šněrován paletou jazyků
složitých k učení více, či méně.
Málo je těch, jako čeština tady,

která má zápory a nemá k nim klady.

Kdo se tím trápí? Mluvíme ze zvyku,

bohatý chudý chce znát, co je v ceně.

Bohatství jazyka, Bože můj svatý,

nesytí hladové, jak všichni víme.

Že by už s člověkem opravdu nehlo,

že může být "kňuba" anebo "mehlo"?

Přece nás nemohou jen naše platy

úplně polknout. Ach, copak spíme?

Čumíme na bednu, že všichni čumějí

přestože většinou nás to dost nudí.

Ta naše neschopnost zas tolik nebolí,

budem-li brečet tak, jak brečí okolí,

budeme kvílet (a Češi to umějí)

uprostřed Evropy - bohatí chudí.