|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
To bylo vrzání veřejí
a skřípání písků pod botami
nežli vstoupil...
Zrovna jsem si namáčel
cukr v černým kafi který se
jako já propadal sám do sebe
Přišel mi sečíst dluh
avšak já měl stále nevybalený
batoh plný čtyřlístků a podkoviček
různých velikostí...
(nevěřil bys kolik se jich
nakonec sejde)
---
"Víš, musím ti to ukázat."
"Vidíš moje záda?
Vidíš ta záda? Ach ano,
i po těch letech lámání v kole
mají ještě trochu té zadumané barvy,
kterou nezpochybní žádný
šarlatán.
A vlasy,
ten kdysi hrozen lesních včel,
co ještě celý neodlétl v chomáčcích
vykartáčovaných střepů?
A tvář,
tu skicu Rembrandtovu,
která se stále bojí dětí, a kterou
brázdí lodě plavící se po celá desetiletí.
Tvář sešlehanou větvemi času
sedící na svém kymácivém stěžni?
A oči,
ta vybledlá semínka odkvétajících
pochybností, které však neusuší žádná půda
světa?
A vidíš ta ústa? Ústa,
z nichž se line zápach věků
i roje převratných filozofií
končící pod uhelným
prachem každé třetí noci?"
A přeci!
Přeci si naposledy zatančím své zběsilé
Pogo a on mi na oplátku dá čas
na rozmyšlenou
Možná pak zvednu obě ruce
s dlaněmi k nebi ale nebudu prosit
o slitování
Vím jen že všude na světě jsou
dveře a ON může vstoupit kamkoli
proto
nemá smyslu před sebou utíkat
Asi dnes podepíšu ten
formulář
(a nehodící se škrtnu!)
|
|
|
