back (Občasný) - 24.7.2006 > DondedoG> Ano. Předem děkuji za zastavení a opravdu kvalitní rozbor. Potěšil mne, ale budu reagovat.
Není možné napsat dokonalý text, který padne všem. Někdo čte porno, druhý patetické příběhy, třetí knihovničku pod lampou, čtvrtý Komenského... a tak dále. Je přirozené, že jedna skupina druhou pohrdá. Proto knihkupectví nabízí tak širokou škálu žánrů. Každý má svou dokonalost, ale ta je velice relativní. A světe div se, národ spíše berou plytké příběhy Michala Wievegha, než filozofické práce Zbyňka Fišara alias Egona Bondyho.
Já zatím experimentuji se slovíčky, bez jakýchkoli ambicí. Nevyhraňuji se žádným směrem, tak bych těch pár slátanin nazval spíše popíkem, tedy středním proudem.
Ty jsi ze čtenářů, kteří upřednostní technicky dokonalý styl, i na úkor příběhu, toho jsem si povšiml u tvých komentářů. To má povídka nesplňuje, neboť je patetická, toho jsem si vědom, částečně na úkor technického zpracování. Snažil jsem se tu patetičnost stlačit na rozumnou míru, což se mi doufám povedlo.
Pokud z příběhu křičí, že chtěl dojímat, asi se něco nepovedlo. Mně šlo o to, abych očima dítěte popsal jeden z paradoxů doby, ve které jsem vyrůstal. Podotýkám, že to není můj příběh, ale čistá fikce. Bylo mi několika čitateli předestřeno, že jsem prožil dojímavý příběh, což mne potěšilo, určitá míra uvěřitelnosti tam asi je.
Použití slov chlapci a otec je rovněž vyjádření určitého vztahu a odstupu let. Já jsem se snažil napsat retrospektivu a ne popisovat současný prožitek. Proto si myslím, že se zákonitě musí mísit tyto dva pohledy a vylíčení pocitů v této retrospektivě.