| Jestli chceš řekni otočím své oči k tvým |
|
|
|
| A pak tě ještě naposledy políbím |
|
|
|
| Rozejdeme se jak dva bojovníci |
|
|
|
| Jimž válka právě skončila a nevědí co říci |
|
|
|
| A proto mlčíme tak jako mlčí kopce |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Když jsem byl v Paříži má první cesta vedla k Eiffelovce |
|
|
| A tak jsem stoupal vzhůru na babylonskou věž |
|
|
| Co různých jazyků tu cestou zaslechneš |
|
|
|
| To odpoledne slunci místo uvolnily mraky |
|
|
|
| U nohou ležely mi tvoje bulváry a parky |
|
|
|
| I s jejich kavárnami u nichž jako na divadle chodec dostane svou roli |
|
| Když kráčí k Vítěznému oblouku po Elysejských polích |
|
|
| V nedělním odpoledni zalidní se parky děti hrají si |
|
|
| Rodiče piknik v trávě udělají si |
|
|
|
| Milenci vedle sebe leží dívají se vzhůru |
|
|
|
| Do korun stromů do nebe a až tam do azuru |
|
|
|
| Sobě a nebi jsou v té chvíli blíž |
|
|
|
| Zdá se že stane se vše nač jen pomyslíš |
|
|
|
| Pak na nábřeží sledoval jsem parníčky jak plují po Seině |
|
|
| Ach něsto vzdálené a cizí tajemné |
|
|
|
| Já nikdy nepoznám tvé všechny barvy odstíny a chutě |
|
|
| A ve vzpomínkách navždy naleznu tě |
|
|
|
| Jak krásnou ženu oděnou do květů |
|
|
|
| Jež právě osvobodila se ze zimního korzetu |
|
|
|
| Malíře z Mont Martru a tanečnice z Piccadily |
|
|
|
| A živé sochy jež mne okouzlily |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| A navštívil jsem ještě spoustu dalších měst |
|
|
|
| Antverpy Londýn Berlín Vídeň Düsseldorf i Budapešť |
|
|
| V Londýně bydlel jsem v Hyde Parku na metro jsem chodil na Notting Hill |
| Ze City úředníky jsem si oblíbil |
|
|
|
| Svačili na schodech či na lavičce v parku |
|
|
|
| S buřinkou aktovkou a deštníkem vždy v dokonalém saku |
|
|
| Ind v stejném saku lišil se jen turbanem |
|
|
|
| Ulicí kráčel stejnou trasou každý den |
|
|
|
| A odpoledne klábosili před hospodou tihle úředníci |
|
|
| Stáli a popíjeli pivo přímo na ulici |
|
|
|
| Pak v Amsterdamu v uličkách kam slušný člověk nevkročí jsem chodil |
| Snad proto tudy davy celý večer proudí |
|
|
|
| Za okny polonahé dívky ke hříchu tě vábí |
|
|
|
| A z coffee shopů šíří se pach vypálené trávy |
|
|
|
| Mohutný černoch na mostě mi kokain nabízel |
|
|
| A já si radši prohlížel dál křivky dívčích těl |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| A v Düsseldorfu usedl jsem na nábřeží vedle tekl Rýn |
|
|
| Do ruda zabarvený sluncem zapadajícím |
|
|
|
| úplně stejně za rok na to v Antverpách jsem seděl |
|
|
| Stejné tam bylo slunce lodě pocity jen řeka měla jméno Shelde |
|
| Spěchal jsem každý večer pro svůj západ slunce na nábřeží |
|
| Pak jsem si vždycky zašel někam na večeři |
|
|
|
| Tu poslední jsem platil v českých korunách |
|
|
|
| V steak-housu argentinském v belgických Antverpách |
|
|
| A já si říkal: Hele globalizace |
|
|
|
| Měna jak měna ztrácejí se hranice |
|
|
|
| A cestou domů autobusem - vzpomínáš si vezl jsem ti pivo - |
|
| Na parkovišti v noci pod hvězdami cítil jsem jak do mě proudí život |
|
| Každičkým pórem každou končetinou |
|
|
|
| Splynul jsem s oblohou a přírodou s níž ve svém konci všichni splynou |
| Ale já věděl že to není konec ale ani nový začátek |
|
|
| Jen pocit že zas žiju že se vracím nazpátek |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Nedávno kopal jsem si s míčem s malým chlapcem |
|
|
| V Seči jsem právě čekal na autobus na zastávce |
|
|
| Nevím jak jmenoval se už ho nikdy neuvidím |
|
|
|
| Tak jako pěkné dívky které denně na ulici míjím |
|
|
| Jdou jako krásné lodě kroutící se v bocích |
|
|
|
| Ty jejich úsměvy mi nepatří jsem jenom kolemjdoucí |
|
|
| Denně se potkáváme jako karavany které do oázy spějí |
|
|
| A možná míjíme ty které bychom poznat měli |
|
|
| Tam někde v davu skrývá se ta dosud bezejmenná |
|
|
| Kterou jsem ještě nepotkal a říkejme jí... třeba žena |
|
|
| A kterou nepotkám už zdá se |
|
|
|
| Mezitím jiná do života mého zapletla se |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Když letos v létě poprvé jsem Polsko navštívil |
|
|
| V Krakově ve Vroclavi v Katovicích jsem byl |
|
|
|
| Krakov mi připomínal Paříž v jistém směru |
|
|
|
| Kráčel jsem jeho ulicemi v podvečeru |
|
|
|
| Za křiku rorýsů jenž mám rád kolem stánků s preclíky a sýry |
|
| Kolem zdi kterou v obrazárnu přeměnili |
|
|
|
| Nejvíc mne zaujala krásná dívka na obraze venku na zápraží |
|
| A potom živé sochy jež mi také připomněly Paříž |
|
|
| Byl zábavný ten šašek v paměti ho vidím jak tam na trůnu či křesle sedí |
| S úsměvem žlutých zubů prsty hbitými a jinak celý v barvě mědi |
|
| Kluk v parku na kytaru polskou píseň hrál |
|
|
|
| Kterou nás učil spolužák a já k ní kdysi český textík psal |
|
|
| Je to tak dávno mnohem déle než bych chtěl |
|
|
| Na to jsem vzpomínal když na rynku jsem večeřel |
|
|
| Prý se teď právě opravuje jak mi psala Moli... |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| A my dva mlčíme tak jako mlčí hory |
|
|
|
| Jestli chceš řekni otočím své oči k tvým |
|
|
|
| A pak tě ještě naposledy políbím |
|
|
|
| Rozejdeme se jak dva bojovníci |
|
|
|
| Jimž válka právě skončila a nevědí co říci |
|
|
|
