Námět na pantomimu jednoho herce:

Muž si dychtivě sedne k počítači a zapne ho. Systém se rozbíhá. Nevěnuje tomu příliš velkou pozornost, protože si v hlavě ještě něco sumíruje. Pak si náhle uvědomí, že to už trvá nějak dlouho. Čeká radostně, čeká netrpělivě, pak zas radostně, už jen aby to mohl zvěčnit. Sakra to je skvělej nápad. Čeká nedočkavě. Ty vole, tak naskoč, ty vole. Takže jasně, to bylo tak, že ten chlap si jde sednout k počítači a zapne ho. Strašně rád by ten nápad chtěl dát na papír, ty vole, ale ten komp se už zase kousnul, ty vole, co to je. Tak naskoč už, ty bedno zažraná. Ten muž nutně potřeboval zaznamenat svůj geniální nápad, co vás chytne jednou za život. To si tak jen jednou odpoledne ležíte, máte spoustu času, nic vás netrápí a myšlenky jen tak letěj hlavou. Najednou si to spojíte, dáte si dvě a dvě dohromady a víte co chcete napsat, chcete napsat stručný námět na grotesku, jen si tak dát na papír tu koláž pocitů, kdy si zapnete komp s tím geniálním nápadem co si chcete zapsat, aby jste to nezapomněl. Ale pak se zarazíte a uvědomíte si, že nevíte jak skončit. Jakou to bude mít do prdele pointu. No prostě si ten chlapík počká, až se ozve slavnostní traátadadá, pak jestě chvilku nic a pak konečně naběhnou. Ten cvok si najde texťák a začne psát:

 

Námět na pantomimu jednoho herce: