zdá se že bůh mluví česky
tvoře tunely a světlo na jejich konci
kde zoufalství ovládané roboty
touží z řečí davů
alespoň vynutit si příběh
v kapse uškrcenou malomyslnost nosí
a pod vložkami do bot smutky
udusávají kničemové
bezpodíloví spoluvlastníci klopotu
návětrných mlýnů
jěště si přivlastním doušek vzduchu
zprivatizuji chůzi na červenou
rozprodám plýtvance svých knihoven
a rozdám záložky s fragmentíky
jedinkrát vyhořelých veršů
zbylou melodií zatopíme si
za stydícím se večerem
noc za akordy řas
v neexistujícím rytmu
na mé propocené kutně srosteme
pláč pod námi je malý nástroj
miniatur nic drahých nad námi
hrách zaprášené slzy
monument nad někdejší zdí
trčí zde do věčnosti jako já trvám na svém příště příště příště
tak tohle bych vám kdysi řekl
kdyby nám zbyla slova
kdyby v nich lpěla lítost
nad předčasnými sny
kdybych se nezastavil sám
prostě můj nádech utněte...
|