|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Hladím Tě očima,
dýchám Ti na rány,
ve dlaních hřeju Ti
Tvé zkřehlé srdce.
Kdo Ti tak ublížil,
že s tváří na Tvém těle
vnímám vůni pryskyřice
prýštící z Tvého nitra,
jež brázdí v poryvech
smutku a bolesti
kmen pevně stojící ?
Vlasy větru mě Tvými
haluzemi objímají a chrání.
Jsme spojeni ve svém smutku,
jsme spřízněni osudem,
jsi má opora v dobách
vichrů a mlh.
Dál pevně stůj,
příteli můj.
Ty mě budeš podpírat
a já Tě budu v zimách hřát
dokud taky neopadám...
|
|
|