|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Zpod víček se mi řinou slzy a končí svojí smutnou pouť na pomačkaném papíře s tolika prázdnými slovy
Tolik nevyřčených slov co zrcadlí se v očích mých věty co znám nazpaměť utápí se v slzách
Do oken bubnuje mi déšť a vítr stromy ohýbá pohled plný lásky tak narychlo zabíjí
A nikdo nevykoupí můj stesk a bolest stále odolává to tušení co v srdci zahoří jak maják, v bouři
Blesk proťal moji hříšnou duši jsem zasažena kopím osudu a vrby z břehů minulých dnů už nevrátí ten pocit vykoupení
Nejsi tu se mnou a nikdy nebudeš ani já ač věrně oddaná nenaplním tvoje srdce studnou naplnění
Počítej znovu od konce své hříchy a potají zvři oči zítřku aby tě slunce neplašilo od věčného snění
|
|
|