Poznal jsi mé srdce...
zatemněné černým závojem,
ukradené z těla a obětované bohům,
zavřené v černém žaláři
na studeném kameni
v hoře zoufalství.
Poznal jsi mé oči…
hluboké a tmavé síně starých věků,
s vodou stékající po stěnách
a mrtvými králi na márách,
ležících v zapomnění.
Poznal jsi mé slzy…
tu vodu se solí a zlatem,
plnou hořkosti a strachu,
ne nepodobnou moři
prázdnému a tichému jako tma
a starému jako země sama.
Poznal jsi mé tělo…
schránku z oceli a hedvábí
potaženou černým suknem
a schopnou oddat se čemukoli,
za příslib Dobra a Krásy
Poznal jsi mě…
ztracenou vlčici
mlhavou dálavu ztracenou v bouři
vysoký strom zlomený v půli
mizející zemi pod nohama trosečníků
Poznal jsi lásku…
zmizela ti z očí a já si slíbila,
že za každou slzu
mi zaplatíš…
|