Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Zpověď
Autor: Sesa (Občasný) - publikováno 12.6.2006 (14:10:14)
A v zrcadle času, poznal jsem sám sebe.
Pak nastavil jsem druhou tvář.
A ochutnal jsem, jak ranní rosa zebe,
a otočil jsem kalendář.

Náhle jsem strnul v němém úžasu,
vždyť jsem už živ bezmála sto let.
kampak bych chodil v tomhle nečasu,
a líbal květy naposled.

Vzpomínky vybledlé po stěnách se valí,
a slzy potu po nich stékají.
Té smrti v bolestech se bojím,
a doufám v zázrak potají.

Nepřišel nikdo z mladých dob,
aby mi tiše poctu vzdal.
Doufal jsem v zázrak, že přišel snad,
přítel co polštář mi narovnal.

To jenom stáří zlomené,
směje se v rohu kuchyně.
A paní smrt si žádá jít,
tam kde budu mít věčný klid.


Poznámky k tomuto příspěvku
egil (Stálý,Redaktor) - 12.6.2006 >
Body: 2
<reagovat 
Bolivar (Občasný) - 12.6.2006 > pro mě je to strašně kostrbatý v rytmu a rýmu... zkus třeba napasat něco bez toho, možná by ses pak nemusel ucpávat patetickými slovními spojeními... no ty obrazy mě taky nikterak nenakopnou
Body: 2
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter