ambice alter-ega č.2, poetická exhibice myšlenek na téma 'strach', … zvláště pro p. red. Mráze inspirováno houbičkou Psilocybe bohemica(?), spadicea(?) …věru to již nevím.
… fenomén zrcadla
Ve dne lesem šel jsem sám a vedl tichou rozmluvu se svědomím svým, jen tak polohlasem …
Já: Proč křičel bych, ač nemohu?
Ono: Jsi číslem v pořadníku. Čísla přec nemluví.
Já: Proč zčernala kůže, jenž hladila oheň? Vždyť světlo je světlem, ne temnotou…
Ono: Myslíš, že jen temnotu vidí ten, kdo bojuje se slepotou?
Já: Čím je tedy noc?
Ono: Dokud nedokreslíš kruh, má svůj počátek i konec, však jakmile jej uzavřeš, ztratíš se sám v sobě. Pak staneš se strachem v…
Já: I tehdy, znám-li svůj cíl?
Ono: Ale vždyť myšlenka, stejně jako život je kruhem.
Já: Nač tedy strach?
Ono: Strach? Říkají:"Slovo má mít 'váhu' svou.", anebo,"Stát bych se chtěl 'váženým' občanem!". Když tedy hmota má být podstatou života, zkus dát strachu tvář,…lidskou,…tu svoji.
Temným lesem řítím se, ne sám, však strachem a křičím, ač nemohu a z kamenů sklouzávám, pláču a nadávám. Jsem strachem sobě sám, v něm topím se a … a cítím, jak umírám.
|