Prorůstám....skrze kořeny prvotních lesů
pod zemí - jen rychle a rychleji, síla černozemě a pevné ukotvení
už nikdy mi to nevyvrátíš
*
Proplétám se...stromem vzhůru
svistot listí přes uši, nahými zády kolem kmene pozpátku, zářící síla loděk z kůry
plné oči...žití
*
Rozprostřu se...nad korunami lesů i měst
jen šířeji a výš, nemám konce, jen bezbřehá opakování se
znovu a zas...a zas a ...
*
Vytratím se...v tichoprázdnu za hranicí obzoru všech očí
bych se měla kde rozprostřít, do všech směrů přeměny
a...
pak už jen ten klid
bez doteku
co
absolutně možně
nejblíže
hranici hladiny stojaté vody bez doteku
vydechnu
***
|