„Princi, vy nesmíte vkročit do manželství nezkušený.“

 „Ženy se také nemilují dřív než o svatební noci.“

„Ještě aby, veličenstvo.“ Zasmál se a pohlédl na prince, když viděl jeho výraz, raději zvážněl.

„Tak v čem je problém?“

„Už je to tak pane. Zvyk. Pořád se to tak dělá. Ženy musejí být neposkvrněné.“

„A muži smějí? A jakýpak zvyk. Zvyk sexuálních maniaků.“

Princ vypadá velmi nazlobeně, prolétlo rádci hlavou a na chvilku se odmlčeli.

„Myslím, že byste měl prozatím zajet ke králi v Sudani, třeba se vám během cesty pročistí hlava.“

Sudaňský král byl znám svojí krutostí, nelidskostí a opovrhováním jakékoli etiky. Často zval na svůj velkolepý a rozlehlý zámek děvky, které když ho přestaly bavit, zmrzačil a nebo zabil, aby si s nimi nemohl užívat někdo jiný.

„Dobrá“ řekl suše a na jeho čelu se objevila vráska značného nesouhlasu, že by měl změnit názor.

Jasmine, půvabná dívka snědé pleti a nevznešené krve. Diamant nemravných lehkých žen.

 Její věk nesl číslici nevysokou-šestnáct, ale dokázala přitom více než mnohé jiné.

Svobodná na zámku sudaňského krále.

Král byl Jasmine posedlý. Jako jediná si směla dělat, co chtěla. Bez jeho souhlasu. Jasmine, jediná slabina nejkrutějšího vládce té doby. Poddaní si o ní museli myslet, že je čarodějnice a babky kořenářky přicházely na mizinu, protože žádná nedokázala namíchat lektvar omamující krále nebo přivolávající krásu Jasmine. Byť přesto, co si všichni mysleli, nikdo se to neodvažoval vyslovit ani v prázdné světnici. Slova, věty a kroniky jí nezývaly světicí.

Jasmine se procházela lesem. Věnovala se suché trávě koupené u podivného kupce, kterou se chystala kouřit. Přemýšlela, co jí to dá. Když zjistila, že nic, v klidu si zapálila.

Během pár dní se chystala zase za tím troubou na zámek. Pár dní se staví, uspokojí jeho touhu po ní, vezme peníze a odjede zase pryč. Kam? Jak to měla kurva vědět, když ještě nebyla ani na zámku.

Život jí nevzrušoval, netušila proč to dělá.

Uslyšela zvuk vody. Začala ze sebe shazovat oblečení a pomalu nahá kráčela k mokré, rozlehlé, špinavé kaluži. Jeden krůček, druhý, a už jí chodidla omývala slizká, mokrá tekutina. Otřásla se. Ledový pocit na nohou ji probral z dlouhého zamyšlení nad tím, co cítila během hulení marihuany a jejíma ušima, které doteď odpočívaly tichem, projel chraptivý zvuk smíšený s zběsilým dusotem kopyt.

S úšklebkem vzhlédla od dočasného zájmu svých očí.  

Neovladatelně splašený kůň, vyzdobený královskou rouškou, erby a princem letěl rychlostí nezastavitelného času k vodě, kde se zastavil a princátko i s královským ohozem, jenž koni překážel, shodil do vody. Černý hřebec se vznešeně obrátil a ladně odklusal.

Jasmine tam stála neoblečená a smála se.

Mokrý princ, stojící jako přišroubován ke zdi, si ji prohlížel v záři omamného slunce. Byla nádherná.

„Banditi“ vydechl „v lese mi splašili koně.“ Vylézal z vody a usedal vedle krásky.

„Banditi?“ Nebyli to oni s kterýma jsem si tam tak nádherně užívala v oparu sexu?

„Ano, zavraždili polovinu mého doprovodu a zbytku se jim povedlo splašit aspoň koně.“

„Kde jsou teď?“ Mohla bych se tam stavit při příští cestě.

„Pravděpodobně mrtví. Zbytek určitě jel na zámek a nahlásil to mému otci.“

„A vy?“

„Jedu za králem Sudaně.“

„Tak to máme společnou cestu.“ Řekla s myšlenkou, že bude moct šukat s dalším princem.

Princ se velice vyptával a ona jen přikyvovala. Aniž by to chtěla, dozvěděla se o něm všechno. Jmenoval se Teodor a bylo mu dvacet. Nechtěl mít nic s žádnou ženou kromě s jeho budoucí manželkou - Tohle bude tvrdý oříšek, pomyslela si a byla ráda, že má zábavu na pár dní.

Cestovali spolu po několik dní, pro Jasmine útrpných dní bez sexu. Teodor se pořád vyptával a ona znuděně odpovídala a myslela střídavě na sex a marihuanu.

„Co to nosíš v tom váčku za suchou trávu?“ zeptal se jí jednoho dne.

„To je proti upírům, říkají, že to je lepší než česnek.“ Odpověděla ledabyle a pohlédla na svou zlatou, nenahraditelnou marihuanu láskyplnýma očima. Už se nemohla dočkat, až usne a ona si bude moci dojít vychutnat omamný pocit hulení trávy.

Za celou jejich cestu vymýšlela plán, jak získat Teodora. Až na to přišla.

Před branami zámku se rozloučili. Zatímco Teodor trval na formalitách a čekal, až ho ohlásí, Jasmine odešla do zámku rovnou ke králi.

Král se na ní vrhnul.

„Teď ne, Arture, přijel princ.“ Odtáhla od sebe zatuchlé, ale mladé a vypracované tělo slintajícího vládce.

(Nebo jste snad čekali obtloustlého staříka. Proč by se asi Jasmine vracela? Opravdu neznáte vkus mladých žen)

„Počká.“ Mávl rukou a přitáhl ji k sobě a nehodlal ji pustit.

„Přijdu za tebou, až se vysprchuješ.“snažila se vykroutit z jeho sevření.

„Do postýlky?“ Zeptal se sladce.

„Jak jinak, baby.“ Konečně ji pustil.

„Pokoj máš vedle mého.“

„Kde bude spát princ?“

„Naproti. Co s nim máš?“chytil ji pevně za paži, aby zdůraznil svoje postavení a že nebude s nikým nic dělat na jeho zámku.

„Potkali jsme se cestou. Chrápe.“zamračila se a její pohled naznačoval, že to přehnal.

„Promiň.“ Řekl, co nejomluveněji a ona naštvaně odkráčela na svých dlouhých přitažlivých nožkách přivádějících starším mužům zástavy srdce.

„Jak se daří tvému vznešenému papánkovi a cože posílá svého rozmazleného synka?“začal na hosta hedvábným hláskem.

„Daří se mu dobře, děkuji. Posílá mě, protože brzy budu muset převzít žezlo a chce, abych si vyzkoušel, co to obnáší.“

„Čím jsou lidi starší, tím méně vydrží bez sexu.“ Zakroutil hlavou „ Pravda, cesta by ho hodně vysílila. To by už těch pár děvěk, co jsou ještě ochotny to pro něj udělat, nezvládl.“

„Byl bych rád, kdybyste tak nemluvil.“ Snažil se být klidný, protože věděl čeho je tenhle vymakaný brunet schopen.

„Okey. Tak se vymáčkni, co chceš. Nemám na tebe čas, někdo na mě čeká.“ Dal si nohy na stůl z mahagonového dřeva a Teodor se raději trochu odsunul, protože seděl naproti němu a bylo cítit, že hnědooký král se nejméně měsíc nemyl. Král na něj otráveně koukal. Blonďaté, modrooké princátko. Host odstartoval svůj pojídací orgán.

Když princ domluvil, král sundal nohy a řekl.

„Super, kde to mám podepsat?“

„Co.“ Zeptal se zmateně krále, který celou jeho přednášku ignoroval.

„Nic nemám podepsat?“

„Ne, mluvili-“

„Takže jste mi řekl všechno, co jste potřeboval?“

„Žádali jsme vás o pozemky.“

„Žádné vám nedám. Takže všechno?“

„Ano.“

„Tak sakra už odejděte.“

„Jen maličkost, vaše veličenstvo, mohu se vás zeptat, kde bych mohl přespat?“

„Ester?“ zakřičel hlasitě.

„Ano, veličenstvo?“ ukázala se ve dveřích v krátké sukénce a s průhlednou látkou přes ňadra dívka.

„Ukaž mu pokoj.“ Ester přiskočila k Teodorovi a otevřela dveře a pokynula mu, aby ji následoval. Princ chtěl ještě říct formální pozdrav ustanovený na loučení, ale raději si to rozmyslel.

Artura a Jasmine byli slyšet na celý zámek. Teodor zuřil, jak jen se o ni mohl tolik zajímat, vždyť je to jenom děvka.

„Kam jdeš? Tady zůstaneš.“ Bránil Jasmine v odchodu.

„Jdu si lehnout, zítra odjíždím.“ Vrhla na něj tygří pohled toužící po sežrání oběti.

„Vrátíš se?“ pustil ji celý rozrušen.

„Buď hodnej.“ Odešla.

Opatrně otevřela dveře do princova pokoje.

„Můžu?“

„Ne.“

„Proč?“ Vešla.

„Jste děvka. Jak můžete-“ Pohlédl na ni, viděl, jak Jasmine stéká po tváři cibulová slza.

„Víte, co dělá s dívkami jako já?“ zeptala se a přisedla si k němu na postel.

Teodor si nedokázal představit, že by jí mohl někdo ublížit nebo zabít.

„Poslali mi holuba, abych přijela. Nemohla jsem odmítnout. Chápeš?“ Hlasitě brečela, Teodor ji začal neohrabaně hladit po zlatavých loknách.

„Utečeme. Ty před ním, já před královstvím.“

„Udělal by jsi to pro mě?“

„Ano.“

Jasmine si zařídila, aby měla dostatek trávy a peněz a poté odjeli.

Krále Sudaně je nenapadlo hledat, byl si jistý, že jeho víla zase přijede a na prince si ani nevzpomněl. Ale otec Teodora už hledal. Ovšem v lese a okolí. Myslel, že byl zajat bandity, jež zatím neobjevil.

Nastěhovali se do jedné vesničky, kde si Jasmine vyžádala před pár lety od krále domek. Tehdy myslela, že se stane bylinkářkou. Pokaždé se chechtala při této vzpomínce.

„Tak tady jsem bydlela, když jsem byla malá.“ Lhala.

„Nádherné místo. Nenajdou nás?“

„Ne.“

Po pár dnech Jasmine dosáhla svého.

„Miluji Tě.“

„Já Tebe taky.“ Odpověděla, jak se to mělo.

Začal z ní pomalu sundávat oblečení.

„Chci s Tebou žít a mít děti až navěky věků.“

Brrr, to bych si dala.

„Já… Nemůžu mít děti.“ Promnula si pořádně oči, aby jí vytekla aspoň kapka vody.

„Tak děti mít nebudeme. Hlavně nebuď smutná, lásko má, jediná.“

Druhý den šla do nejbližšího města se záminkou poslat rodině holuba, že je v pořádku. Už nikdy nebudu šukat s princem panicem, odplivla si.

Poslala dopis do Teodorova království.

Přijeďte si pro toho Vašeho spratka. Z druhé strany máte adresu. Je v pořádku, může se ženit.                          Jasmine

Za pět dnů dorazil král s královnou a s celou královskou gardou. Do domu však odmítl je vpustit. Nakonec povolil vejít rádcovi, aby vyjednával.

„Přece jenom dostal rozum.“ zamumlal vrchní rádce a pousmál se nad děvkou.

„Nikam nejedu.“ Zavrčel na něho

„Ale ano, je to pro tebe nejlepší.“ Odpověděla Jasmine a poklepávala přitom nohou, nemohla se dočkat, až jeho romantická dušička se zhroutí a odjede na zámek.

„Jsi tak hodná. Ale já chci být s Tebou, lásko. “

Jen se Tě chci zbavit, blbče.

„Jeď. Neměli jsme nikdy být spolu.“

„To bych zase neřekl.“ Ozval se rádce.

Chtěla si šáhnout pro trávu, ale na opasku sáček neměla.

„Kurva, kde je moje tráva.“

„Proti upírům?“

„Vole to se kouří.“

Zajímavý způsob zahánění upírů

„Ve vchodu zavěšená.“

„Super. A teď už jeď, nesnesu pohled na čekající celou tvojí rodinku před vchodem do domu.“

„Pojďte, princi, nebo Vás odtud budu nucen vyvést násilím.“ Přidal se rádce.

„Můžu s ní mluvit aspoň chvilku o samotě?“

„Nám neutečete, princi. Máte minutu.“

Vyšel ven.

„Nikdy na Tebe nezapomenu.“ Rozbrečel se na Jasminino rameno a doufal, že bude bulet taky.

Doufám, že já, co nejdřív, horší sex jsem neměla, pomyslela si a opatrně ze sebe shodila mokrého prince.

„Nechápeš to? Nepochopil jsi to?“

„Co?“

„Na váš trůn nesmí dosednout panic a nesmí se ani ženit.“

„Cože?“ cvaklo to princovi a třesouc se vypadal, že se ubulí k smrti.

„Ano.“ Přitakala a byla ráda za svou dokonalou lež.

„Jsem Jasmine, jediná-“

„Slabina krále ze Sudaně.“ Už mu nebylo skoro ani rozumět.

„Věděl jsi to?“

„Někdo mi to říkal, ale zapomněl jsem.“ Plácl se do hlavy.

„Tak už vypadni.“ Vyběhl ven a svalil se na zem. Byl na chvilku zdrcen.

Tak rodiče si ji najali…Stejně vím, že mě miluje. Nikdy na ni nezapomenu.

Jasmine počkala až odjedou a potom se pořádně zachechtala svému představení. Už nikdy se svou povedenou maminečkou a papánkem nepromluví. Potom vzala peníze, trávu a odešla.

Svět ji nijak nevzrušoval. Co bude dělat zítra? Jak to má sakra vědět, když dnešek ani neskončil.

S Teodorem to nedopadlo zas tak špatně, oženil se. Bylo štěstí, že mu Jasmine řekla, že nemůže mít dítě, protože jinak by se asi vůbec s manželkou nemiloval. Pořád na Jasmine myslel. S královnou se nelíbal, nedržel ji za ruku a dělal, že mu je cizí.

 Pořídil si marihuanu a začal ji kouřit proti upírům. Dožil se celkem vysokého věku.

Jasmine se ve dvaceti dvou letech objevil růžový vřídek okolo pochvy. Syfilis, prohlásil by jasně doktor v dnešní době. Dokázala nakazit dva tisíce mužů. Zdá se nepochopitelné, že Artur, král Sudaně, nemocen nebyl. Jasmine totiž odjela na pár měsíců pryč. Když se vrátila nastávalo třetí stadium nemoci, rozpadaly se jí důležité orgány, umírala. Nechal si ji namalovat a od té doby šukal jen s obrazem před svýma očima.