Lin Sien Ti (Občasný) - 31.5.2006 > hegel> Zajímavá a moc podnětná diskuze. Škoda, že mi nešlo se do ní zapojit dříve.
Hegele, tvá obhajoba "slovního- jmenovacího" je zvláštní směskou. Hned odkazuješ ke slovům, hned mluvíš o znacích, hned o projevování. Fakt že se koupu v jezeře a rozumím tomu kde jsem - tedy rozeznávání přítomnosti a prostorových vjemů, ukazuje činnosti a situaci, ve které jsem tak, že je reflektuji ve vědomí. Až pak je jmenuji. Většinou je to u dospělích doprovázeno myšlenkami a uvíznutím u "objektů"- analýzou. Na základě rozvinuté schopnosti pojmenovávat si vytvářím "koncepty" toho, co vnímám a prožívám a kam to zařadím.
Ale znovu opakuji: existuje prožitkový stav, kde zachycování slovy nehraje žádnou podstanou roli. Ty by jsi to možná nazval tím, o čem jsi se tady nechtěl bavit, tedy prožitkem mystiků. A mně by to vlastně ani nepřišlo divné. Je to totiž opravdu akt "sjednoceného" prožívání, na který slova nedosahují. A není až tak moc tajuplný. Když se na někoho podíváš láskyplným pohledem, přenášíš především energii, která se ho dotkne. V té chvíli tímto aktem můžeš přenést tak pozitivní úplnost, že na to slovní-jmenovací vyjadřování prostě nedsahuje.
Dotyčný to prožívá, a pokud se nerozhodne to hodnotit a škatulkovat, může také zůstat v úplnosti toho, co k němu přišlo a sjednotit se s tím, jak je schopen. Nemusí hodnotit nějaké ná-znaky (i když i to může) Nebo např. dítě, které se prvně dívá na věci, které neumí zařadit je přece plně prožívá a žije s nimi, vede s nim hovor na jiné než slovní nebo jmenovací úrovni.Opravdu se jich dotýká spíš jako nezařaditelných "těl" skrze to, jak působí. A to jak působí opět nemusí být jasně rozeznatelné ve jmenováním atd.