|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
NA ŠIKMÉ PLOŠE
Bála se. Hrozně. Strašně. Prostě nepopsatelně.
Jak se jen mohla do něčeho takového namočit !
Polévalo ji horko. Běhal jí mráz po zádech.
Určitě ji chytnou. Věděla, že dříve či později se to musí stát. Bylo to nevyhnutelné.
Možná by se z toho mohla nějak vylhat ? Ne ! Určitě jí to neprojde.
Z téhle situace nebylo východiska. Věděla to. A proto se tak bála.
Nenápadně se podívala ke dveřím. Zatím tam nebyl nikdo, koho by se musela obávat. Skutečně ? Nebo snad některý z těch lidí... ? Ne, hloupost, z toho všeho začíná trpět stihomanem.
Kdyby se tak mohla někam schovat ! Ne, není kam. Ani se schovat, ani utéct. A kromě toho, jakýmkoli nápadným chováním by na sebe jen upoutala pozornost.
Podívala se na hodinky, a potom za okno.
„Žeby přece jen...?“ napadlo jí.
Ale právě v této chvíli se za dveřmi objevil člověk, kterého se obávala. Za chvíli ji odhalí. Nejhorší na tom bylo, že on prostě dělal svou práci.
Ještě jednou se podívala za okno. Musí to risknout! Nemá jinou možnost.
Vstala a šla ke dveřím. Snažila se tvářit lhostejně. Snad si jí ten člověk v uniformě nevšimne.
Vlak zastavil.
Když vystoupila, měla chuť otřít si pot z čela.
„Už nikdy!!“ řekla si. „Už nikdy nepojedu vlakem bez lístku!“
|
|
|