Nebyl hloupý,ani zrůdný

šel si cestou, necetou.

Míjel hory - doly, skály -lesy,

po boku dva psi věrné

procházkou šli si přeci.

Kopal hroby

(dovču měl)

když tu náhle málem oněměl

u jezírka s lemem lesů

snad přec v ráji proklatě

hvízdá, pláče, truchlí ptáček

zapečený v asfaltě.

Slunce žhlo, i vody málo

bylo v onom korytu.

Ptáček v boji se smrtí

se zakopává do krytu.

Větví vydlabával hrobník

z asfaltu to ptáče

nožky zůstali mu v zemi

chudák malý, už si nezaskáče.

Tuhá černá hmota

na tělíčku ulpí

z žlutých peří tmavá brka

ze studánky, z čisté vody

hnusná a zapáchající stoka.

Nechtěl starý hrobník

toho tvora

tam tak smrti nechat,

v dlaních uzmul ho

a počal domů spěchat.

Každé hodiny půl

vody a masa mu dal.

Ptáček přijímal ,bral

avšak na druhý den ráno

to nadobro v spánku vzdal.

Se slzou v oku proklatě

vykopal hrobník hrobek

pro ptáčka

zapečeném v asfaltě.

Po litru moku ten den v noci

na lože se odebral,

psi již své sny prožívali

když tu náhle hrobník zjistil,

že puchýř se mu podebral.

Vymačkav hnisu deci

uložil se ke spánku

hromy - blesky

začla bouře

kočku vyhnal ze své lože

"Ještě chlupy v posteli!"

řka a usnul přeci.

Ráno s okem otevřením

proklel kočku dosyta

u peřin mu leží myška

s kousky střev odkryta.

Kočka snídani mu dala

ni kousek masíčka si nevzala.

Tu náhle soused z dola křičí

"Tydlijáte, pojď hyn ven!

Vylez z loží od těch žen!"

Hrobník zvolal

"Nač ten humor

z mích dvou fen!

A můj milý brachu,

co máš na té lopatě??"

soused zrak jen sklopil,

"Přejeli ti kočku - proklatě!"

Prý jen zvíře

tak nač ten žal.

On však plakal.

"Proč jí, proč přítele jsi mi vzal!

proč mou radost

proč můj smysl,

hroutí se mi duše

i má mysl.

Vzal lopatu, jak den před tím

vykopal hrob,za tím klestím.

Při tom konu

dal myš k tomu.

Tři dny dovču měl

tři tvory pochovat tu směl.

Za klestím pták

myš a kočka spí tu suše

pták, myš, kočka

a kousek jeho duše.