|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Ach jo.
Chtěla bych být tvoje děvka,
kterou si posadíš na klín,
v zatuchlé přístavní putyce
a opileckým dechem šeptáš ji do ucha,
"hezky voníš zlato".
A chtěla bych,
aby sis mě odvedl,
do toho svého motelového pokoje číslo 36
za pár dolarů,
se šváby pod koberci
a studenou vodou,
co teče po kapkách,
ze starého kohoutku,
zničeného vodním kamenem
a používáním
a časem...
A taky se starým smrdutým záchodem,
co nesplachuje.
A chtěla bych,
aby si mě položil,
na tu rozvrzanou postel
s červeným povlečením,
tu postel co pamatuje tolik lásek,
podobných té naší,
tu postel,
co kdysi dávno někdo koupil
v levném nábytku u Wilsona.
Aby si mě na ni položil
a udělal to,
co děláš s každou svou děvkou.
Aby si mi říkal,
ty svoje verše,
plné zmatků
a zvratků
odpoledních rán,
aby jsi mě hladil
a říkal:
"Sakra,Mary,jak seš krásná."
A já,abych ti mohla odvětit:
"Sory zlato,já nejsem Mary."
I když vím,že na tom nezáleží,
když chci být tvoje děvka.
A taky bych s tebou chtěla vdechovat,
dým a vůni a chut a lásku marihuany,
jak to jistě děláš s každou svou děvkou.
A potom aby si mě ráno vyhodil,
se slovy:"Jo Jane,bylas docela dobrá.
To ráno,kdy takhle odchází ze zavšivených pokojů,
stovky žen,
zklamaných láskou.
To ráno,
kdy zjistí,že mají sotva na autobus,
a poslední cigareta,která chutná po potu,
jejich noční společnosti,
je zlomená vejpůl.
Přesně to ráno bych ti chtěla odvětit:
"Já nejsem Jane zlato."
I když vím,že na tom nezáleží,
když jsem byla tvoje děvka.
I tak bych jí ale chtěla být...
každou slavnou děvkou z tvých románů...
Které stejně skončí v koši...
|
|
|