Dá se říci, že mám dobrou práci. Práci, která mne baví a zabezpečuje mně i mojí rodině velmi slušný standard. Jsem v podstatě spokojený, vyrovnaný a neradikální človíček s fungující rodinou. Jistěže mne rozčiluje denní hašteření politických stran, hloupé a neslušné výpady, kriminalita, úroveň školství, mnohokrát propírané poměry v české kotlině   a kdoví co ještě. Ale pořád se v rámci světa mám velice dobře co se týká jak materiálních tak i duchovních potřeb. Stačí se ale podívat na stránky světové zdravotnické organizace nebo organizace pro výživu a optika sebeuspokojení  je poněkud narušená. Přesně to  - otevření webových stránek - jsem nedávno udělal a od té doby mám dilema. Zatím to zkouším analyzovat sám.  Mohu a smím vůbec pokračovat v práci pro svůj vlastní blahobyt ( ve srovnání s jinými kouty světa naprosto nevídaným) anebo se mám ve věku skoro padesáti let odhodlat k ráznému kroku a jít přiložit ruku k dílu sám? Do Afriky, Indočíny, jižní Ameriky nebo někam jinam ? Na produkování hrdinských skutků typu pomoc v Čečensku, Afghánistánu nebo Srí Lanky nemám odvahu, to přiznám naprosto otevřeně a na začátku. Ale možná by moje znalosti mohla zužitkovat třeba nějaká africká mise UN, WHO, FAO nebo organizace nějaké jiné zkratky.

Vsugeroval jsem si, že tohle není krok na vyřešení během jednoho víkendu, že je potřeba rozumně a v souladu s věkem uvážit všechny možnosti. Když se však budu rozmýšlet dlouho, třeba sám sebe přesvědčím, že můj vlastní blahobyt je důležitější než základní potřeby lidí, dětí v zapomenutých koutech  rádoby civilizovaného světa.

Tak ráno zase sednu do auta a pojedu do práce, která mne baví a zajišťuje. A dám si pozor na internet, je tam přece tolik provokujících informací.