Od začátku měla štěstí

- překážky na cestě byly větší

než ona. Neshořely, nerozpadly  se, nikdo je nepřestěhoval.

Těžko říct, proč psala právě z jižního pokoje

a postupem let se stěhovala víc a víc na sever (v horizontálním

směru to dává rozvinout jemně zelenému v nejužších místech

větví).

Jih se severem tvoří síť. Začínají uvnitř. A zvenku jak orchestr

rozeznívají ruce jen zdánlivě

jen tak máchající prostorem.

Jména ulic i celých  měst se mění, mění se

rozprostření staveb. Jen směry osudů zůstávají

na svém místě.