Venku mrzne az prasti a k tomu jeste ten protivny vitr, ktery je nejen chladny jako led, ale dokonce vmetava do obliceju jiz napadnuty snih. V techto chvilich by si kazdy nejradsi zalezl pod deku s hrnkem kakaa. Bohuzel to tak nemuze delat kazdy. A tak nekteri nestastnici museji vyrazit do ulic. Poradne se "zazimuji" a hura ven. Po par minutach na cerstvem vzduchu vam je vsak takova zima, az zuby drkotaji. Vitr se vam zprudka opre do kabatu a tvari. S prichazejicim soumrakem sila vetru sili. Je opravdu umeni udrzet rovnou chuzi. Vitr by si s vami nejradeji pohraval, jako s tamhletim kusem papiru. Zrychlite krok i s tim rizikem, ze k vam bude vitr cim dal tim vice neprijemnejsi. Az mate pocit, ze teplo jiz nikdy nepocitite. Ale v dalce uz vidite cilovou stanici a cim jste ji bliz, jako by se vitr konecne zacal uklidnovat. "Slva! Uz jsem tady!" reknete si a slastne vychutnate privaly tepla. Ale pak si predstavite cestu zpet a nezbyva nez si pomyslet: Proc ja? Proc zrovna ja?