Ty hnusáku,
ty kriple všivej,
vobšourníku
odpornej a křivej,
nechoď mi na oči,
nebo s tebou sakra
ošklivě zatočím!

Lotře roztomilej,
už ti nevěřím,
když zvoníš u mě
a jdu ke dveřím...

Jak krásně líbal
jsi mě k ránu...
Tvá ústa dobyvačná -
jsem po tobě lačná!

Miláčku, pospěš si,
ať můžu slíbat
krůpěje potu
ze tvé kůže,
ať milovat se můžem,
než chvíle ranní bude
ostrou sečnou zbraní!
Toužím, ať se s námi
zase chvěje zem...
Spěchej, tady jsem!