Myslím, že kdekdo ví, komu se lidská duše prodává, ale proč zrovna někomu, o jehož životnosti se dá pochybovat, jsme ochotni prodat to nejcennější co máme a co zásadně tvoří naší osobnost.

A vůbec : Existuje Ďábel?

Byla jsem od dětství vystavena různým rodinným, školním a poté i blíže neurčeným snahám, abych uvěřila že ano.Bylo mi vyhrožováno, že mě kvůli nějakému prohřešku přijde v noci tahat za nohy.To byla velká chyba, neboť jsem okamžitě usoudila, že osobnost teoreticky tak důležitá si nezasluhuje žádné úcty, propůjčuje-li se k tak směšnému žertování s dětmi.A co je horší, ti, co mi jím vyhrožovali, věděli kde přebývá : míval ve zvyku zdržovat se na záchodě, což mě přivádělo do rozpaků; možná měl nemocná střeva.Nebo také pobýval ve sklepích, což nebylo o nic úctyhodnější.Má- li někdo tu čest být samotným odpůrcem Boha, pak bydlí jinde.Dnes mi z toho vyplývá, že říkat dětem nesmysly se nevyplácí.Jednou, až si sami přečtou Bibli, začnou pochybovat.Dozví se, že prý pokoušel Ježíše v poušti, ale jeho proslov se mi zdá podezřelý.Ďábel musel být skutečně velice hloupý, když domnělému Božímu synovi, který je přece vlastní, nabízel všechna království světa.Proč se tedy o něm říká, že je "Šelma"? Buď tedy Ježíš nebyl Božím synem, anebo Ďábel, údajně obdařen schopností pronikat do vědomí, o tom nic nevěděl.Vzali to každopádně za špatný konec.

Jezuité mu říkali Satan, což je odvozenina od arabského Šejtan (šitan) - znamená jednoduše ďábel.A prohlašovali, že to byl anděl přebývající v blízkosti Boha až do chvíle, kdy podlehl pokušení pýchy, vzbouřil se proti svému Pánu, a spolu s několika dalšími svedenými anděly byl svržen z nebes.Pokušení? Ale to znamená, že existovalo dřív, než on a tedy Zlo je starší.Jak je to možné, když domnělým původcem Zla je on? Dodnes mi tahle otázka není jasná a žádná teologická pojednání mi tento bod nikdy nevysvětlila.

Všichni se ale shodují na tom, že přece Bůh musí mít svůj protějšek, jinak bychom ho museli pokládat za původce všeho lidského neštěstí.

Satan je nepochybně nejlepší přítel, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celé věky udržoval při životě.Satan nás uváděl v pokušení, je to kníže zla, Satan je hříšný, krutý a brutální.Pokud podlehneme Ďáblovu pokušení, zcela jistě budeme navěky prokleti a budeme se smažit v pekle. Nesmysly...

Prodat duši znamenalo podlehnout pokušení, žít podle svých přirozených sklonů a tím zaplatit Satanovi za hříšné rozkoše duše a navěky trpět v pekle.

Když církev učila strachu z Ďábla, jak to tedy mysleli se strachem z Boha? Proč vkládali na srdce, že je třeba Boha nepokoušet a ctít ho a bát se jeho trestů? Je- li Bůh tak milosrdný, proč se ho mají lidé bát? Máme snad věřit tomu, že před strachem se nedá nikam utéci? Pokud se musíte bát Boha, proč se raději nebát Satana a užívat si všech radostí, které vám Bůh zakazuje???

Anton Szandor LaVey, věhlasný americký satanista hlásá, že satanisté nechápou Satana jako bytost s kopýtky, pichlavým ocasem a rohy.Představují si ho, jako přírodní sílu- mocnost temnot.

LaVey sepsal Satanskou bibli, která jasně říká co vše si můžeme se Satanem v zádech dovolit. A není toho málo! Jak mu tedy  "prodat" duši? Jednoduše - věřit v něj.Zastávat jeho zásady a slavit jeho svátky.Nebát se projevit vše co zakazuje církev. Nebát se nenávidět a proklínat.Nebát se takzvaně hřešit, když to vede k uspokojení; není třeba používat slovo hřích.V téhle bibli přežívají jen ti nejsilnější, protože těm podle LaVeye patří tento svět.

Přemýšlela jsem nad tím a nad jeho biblí a jediné na co jsem přišla je, že  LaVey je krásný chlap! Nic víc.A to je možná všechno co tím chce říct.Upoutat pozornost.Stáhnout ostatní.Vyjímat se z davu.Okouzlit a snadno přesvědčit druhé.Takže jen další panovačný kult...

Všechno, co hlásá je v podstatě víra v samu sebe jen s tím rozdílem, že si po světě nosíš jakousi berličku, která při hořkém pádu zase postaví na nohy, což by se jistě dokázalo i bez ní, ale takhle je to pohodlnější.

Přeříkávat Satanovi básničky je jen sugerace.Nemůžu nikoho uhranout, když mu zaveršuji! Satanismus je touha po moci, po splnění této moci, po tom být vládcem.Upsat se Satanovi je vlastně kupovat si jeho sílu.Sílu něčeho co fyzicky neexistuje, ale čeho vzduch dýcháme.

Nebylo by špatné si koupit Ďáblovu přízeň a čekat až mi vše spadne do klína.Kde se ale prodává? Možná v nebi. Aby byl lidský život delší, tak tě Sv.Petr pošle zpátky, ale silnějšího.Asi proto se do nebe nikdo nehrne...

Věřit v Ďábla je jako hřešit, zesměšňovat boží přikázání a přesto nepáchat nic nedobrého a špatného.Je to takové ničení s čistým svědomím.Další berličky...

Nicméně kdyby za mnou přišel někdo z pekel a chtěl mou duši, výměnou za moc, neváhala bych ani minutu.S tím, co mám za sebou bych se stejně do nebe nikdy nedostala, takže není co ztratit.Jenže on nejde! Asi nemá zájem.Přece jako druhá všemocná osoba na Zemi musí cítit, že u mě by uspěl, tak proč tedy nejde? Vybírá si? V tom případě je ale nespravedlivý a nechová se ke každému stejně. Takže je v podstatě stejný jako Bůh.Jen jinak vypadá, nebo si ho lidé  jinak představují.Je to nejspíš jedna a táž osoba a přesto po světě kolují dvě různé bible, hlásající pravý opak.Existují dvě různé jeho podobizny a dvě různé modlitby k němu.

O sloučenině Boha a Ďábla by se daly napsat další souvislosti, ale nelze je přesně definovat, protože pro každého znamená Bůh i Ďábel něco jiného.Zkuste si sami představit, že to co pro vás znamená dobro a co zlo je jedno a totéž....Není to absurdní pravda???   

Prodat duši lze Ďáblu a Bohu zároveň.Ale jednou je to hřích 

a jednou odpustek...

Prodat duši se dá ještě jedním způsobem - připustit si někoho příliš  k sobě.Připustit k tělu někoho, kdo toho může lehce využít.Smýšlet o něm jako o Bohovi, když je to Ďábel.Je přísně zakázáno se vloudit do soukromí jiných a zneužívat jej, je to ďábelské a hříšné; jenže pro někoho to může být přímo " boží".

Neexistuje přímí důkaz, že existuje Bůh, nebo Ďábel, přesto na tyto dva protipóly lidské společnosti už po staletí lidé věří.Ale proč? Proč může někdo nevěřit, že jeho akcie prudce klesly a přitom být věřící.To nechápu.Zřejmě ho k tomu vedou nadpřirozené síly, v něž věřit je méně bankrotující.To pak chápu.

Lehce provokativní a cudná zároveň je představa Ďábelské moci.Nejsou to hmotné statky ani rybníky, je to lidská moc, která má co dočinění s obrovskou vírou v sebe samu, ale pod příslibem Ďáblovým.Ďábel který chce darovat moc dá v podstatě "jen" svůj příslib, nic víc.Štěstí darovat nemůže - sám ho nemá.Má jen sliby, které v člověku probudí to, co už v něm ve skutečnosti dávno je.Ďábel nikdy nespí, protože v lidech probouzí to co v nich dříme.

Zkusme se raději sami probudit a najít, co hledáme, pokud to k životu nezbytně potřebujeme, než - li čekat až k nám střechou propadne Ďábel ( on to opravovat nebude).Ať už je Satan cokoli.Člověk, zvíře, vesmírná síla, cokoli, nikdy se nemůže rovnat jedinci, který je odhodlán mu upsat duši.Nejde to, je to nemožné, vždyť člověk, který spekuluje s Ďáblem, už nemůže být obyčejným lidským červem, ale skutečnou osobností - znáte snad někoho ze svého okolí, kdo se upsal Ďáblu? Není to tedy jen tak lecjaký člověk.

Darovat duši, znamená, být někým jiným, být lepším, neomylným, nedobytným, neohroženým....nebýt člověkem.

Upsat se Ďáblovi znamená být sám Ďábel!