|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Zázraky jsou součástí našeho života každý den, každou minutu, někdy mohou ale ve víru dění zůstat nepoznány.
Jsoucno a nicota
Tma, černota, nic…
Dlouhou dobu se nedělo vůbec nic. Nicota se rozprostírala všude kolem. Nicota …
Náhle se ozvala ohlušující rána. Z ničeho nic. Bum, prásk. Obrovská exploze světla a barev. Barvy jsi vždycky miloval. Chtěl jsi malovat lepší svět, barevnější, veselejší, zářivější.
Věděl jsi jak, nikdo Tě to učit nemusel. Svojí malou ručkou jsi držel štětec a maloval, obrovské barevné obrazce. Smál ses, rozdával jsi radost všem okolo.
Bum… zase ta obrovská rána, oslepující světlo a … nic, nic už necítíš…
A opět se všude kolem rozprostřela temnota. Mlhavě sis vzpomněl, že jsi chtěl změnit svět. Svět svými barvami a úsměvem.
Díváš se nepřítomně, pak se uvnitř Tebe něco zlomilo. Vidíš malou bílou tečku a ta se začne zvětšovat, a je větší a větší…
Nádherné světlo a jas. Můžeš zase malovat. Vzít štětec do ruky a malovat lepší svět…
Jsi tím, kým jsi vždy býval a děláš to, co jsi dělat chtěl. Už víš, mnoho lidí miluje Tvé obrazy, barvy, výpověď Tvé duše.
Chtělo se mi Tě políbit za tu radost, kterou jsi přes všechny temnoty oprášil.
Mám od Tebe doma na zdi obraz. Je na něm duha, most přes řeku a malá prázdná loďka. Ráda se na něj dívám, mohu se přenést do jiných míst a snít…
Snít o širém vesmíru a jednom malém chlapci, kterému se splnilo dětské přání.
Věřil v zázraky a nikdy nevykročil zpátky k nicotě.
Proto mu jsoucno dalo prožít přání jeho duše.
|
|
|