|
|
|
Pocta Charlesi Bukowskému Autor: Willy (Občasný) - publikováno 31.10.2001 (00:11:03), v časopise 5.11.2001
|
| |
Pocta Charlesi Bukowskému
Byl to divnej den. Byl celej divnej a nic na tom nezměnilo ani slunce, ani chlast, ani cigára. A na konci toho divnýho dne jsem nastoupil do metra a jel. Stál jsem u dveří na tý straně co se neotvíraj. Naproti mě seděla holka. Nádherná. Dokonalá. Skvělá. A úplně nejskvělejší byly její vlasy. Byly dlouhý. Strašně dlouhý. Ta holka měřila tak metr sedmdesát, ale vlasy měla určitě pod kolena. Měla je rozpuštěný a v ruce držela knížku Charlese Bukowského. Vedle ní bylo plno, tak jsem šel, stoupl si před ní a pověsil se rukama na tyč. Dívala se na mě. Evidentně v sobě něco měla. Chvíli jsem na ní koukal, ona na mě a potom mě energie toho divnýho dne donutila promluvit. „Ahoj.“ „Ahoj.“ .......................................................................................................................
„Čteš Bukowskýho?“ „Hm.“ „Líbí se ti?“ „Hm.“ .......................................................................................................................
„Ty ho taky čteš?“ „Hm.“ .......................................................................................................................
„Je to prase a úchyl.“ „To jo.“ „Ale dobrej.“ „Génius.“ ........................................................................................................................
„Líbí se mi, jak píše o sexu. Je upřímnej, hnusnej a otevřenej.“ „Je vulgární.“ ........................................................................................................................
„Lížeš?“ „Rád.“ „Chinaskiho to učila Lýdie. Pamatuješ? Krev a moč, teče z toho krev a moč!“ Ženská co seděla vedle se zvedla a odešla na druhej konec vagonu. Chtěl jsem se posadit. „Nesedej si, chci vidět tvůj poklopec. Jsi vzrušenej!“ Nebyl jsem. Zatím. „Já ráda kouřím.“ „To je fajn.“ „Chtěla bych to!“ „Já taky!“ Teď jsem byl vzrušenej. „Vidíš, stojí ti. Nejradši bych ti ho hned vytáhla.“ „Co máš v sobě?“ „Hádej.“ „Jdeme do postele?“ „Chci to!“ Teď už mi opravdu stál. „Je to trapný, jak tu stojíš a máš ztopořenej penis.“ „Proč?“ „Viděj tě lidi. Všichni lidi v tomhle zasranym vagoně viděj, jak ti stojí péro.“ Znovu jsem se na ní podíval. Ty vlasy byly vážně nádherný.Byly dokonalý. Měla je rozpuštěný a válely se jí v klíně. Skrz tu záplavu dlouhejch vlasů muselo bejt šoustání nádherný. Hrozně jsem toužil jí ho nacpat do krku. „Tak čau.“ Zvedla se a vystoupila. Jel jsem ještě dvě stanice. Šel jsem domů a dlouho masturboval.
|
|
|