|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Seděla jsi. Hrála sis s legem. Na zemi. V pokoji sester.
Stavěla jsi domek. Celý vybavený. Kuchyň. Koupelna. Postele. I kolo tam měli. To aby se nenudili. Aby si mohli taky hrát. Jako ty.
Bylo ti už skoro šest. Malá copatá holka.
Vedle v pokoji byli rodiče. Seděli na pohovce. Probírali asi něco důležitého. Vůbec se nesmáli. To tě zaujalo. Chtělas poslouchat. Tajně.
Postavila jsi autíčko. S ním jsi mohla jet kamkoli. I do vedlejšího pokoje.
Bezpečně jsi posadila panáčka. Vyrazili jste do světa. Nevěděli jste co vás čeká. Těšili jste se. Malé naivní děti.
Doleva. Rovně. Přes práh.
Svítilo tu slunce. Dělalo pruhy přes záclony. Líbilo se ti to. Ale neměla jsi čas pozorovat slunce. Měla jsi důležitější úkol. Poslouchat. Slunce přece počká.
Nerozuměla jsi jim. Naléhavě mluvili. Gestikulovali.
Vůbec si tě nevšimli. To tě zamrzelo. Byla jsi zvyklá mít veškerou pozornost. Ale teď pro ně okolní svět neeexisoval.
Seděli blízko sebe. Ale byla mezi nimi propast. Viděla jsi ji. Hluboká propast.
Chvíli jsi je pozorovala. V matčiných očích jsi zahlédla slzy. Přemýšlela jsi, proč asi pláče. Jestli jí někdo vzal hračku. Nebo jestli je jí smutno.
Chtěla jsi ji obejmout. Ale cítila jsi, že to nejde.
Děti jsou vnímavé.
Ráno tě vzbudil hluk. Z předsíně.
Vyhoupla ses z postele. Šla jsi za zvukem. Po špičkách. Za závěs. Instinkt.
Máma a táta. Táta byl oblečený. Jako kdyby šel na nákup. Ale něco tu nehrálo. Viděla jsi velké tašky na zemi. Byla jsi zmatená.
Máma plakala. Prosebně se na tátu dívala. Něco mu říkala.
Pozorovala jsi je. Byli tak jiní než jindy. Byli jako na jiné planetě. Na planetě, na kterou jsi byla moc malá.
Potom táta řekl sbohem. Vylezla jsi zpod závěsu. Cítila jsi, že odchází daleko. Chtěla jsi se rozloučit. Byl to tvůj táta. Ten táta, co ti četl pohádky. Ten táta, co si s tebou hrál. Táta.
Vyskočila jsi mu do náruče. Pevně tě obejmul. Svou malou princeznu.
Přišlo ti, že se tak objímáte už celé roky. Byla jsi šťastná.
Potom tě položil na zem. Pohladil po vlasech.
Odešel. Na mámu se ani nepodíval. Vzlykla.
Vzlykala pak ještě dlouho.Celé dny.
Tys to nesla statečněji. Táta byl všude kolem tebe. Stěny plné obrázků s jeho postavou. Panáčci z lega. Jeho drobnosti.
Chyběl ti. Máma celé dny plakala. Sestry si hrály spolu. Připadal sis odstrčená.
Táta se objevil až za dlouho. To už jsi chodila dávno do školy. Už sis připadala velká. Velká a dospělá. Už ti nechyběl.
Byl jiný než sis ho pamatovala. Mlčky tě objal. Rozplakal se. Pochopil, že všechno je jinak.
Brzy zase odešel. Za novou mámou a novou princeznou.
Až potom jsi plakala. Tajně. Velký holky přece nepláčou.
|
|
|
