Z reproduktorů v jídelně se k uším Jerryho snášelo : To-re-a-do-re po-o-zor si dej.
Jerry se usmál. Poslední večeře tady. Tolik roků ztraceného mládí. Pro nic. Nepřítomně lžící prohrabával neidentifikovatelnou huspeninu a duchem byl už někde hodně kilometrů od tohoto místa. Co udělá jako první na svobodě ? To byla věc, na kterou posledních šest let intenzivně myslel. Bylo toho hodně. Opít se, pomilovat se s holkou, dát si jídlo, na které bude mít chuť, zakouřit si, když bude mít chuť, tancovat, dívat se na televizi.
Jerry si vzpomněl na toho vystrašeného kluka, kterého tady před šesti léty zavřeli. Vážil sotva šedesát kilo, místo rukou měl špagetky a neustále ustrašeně těkal očima po ostatních spoluvězních. Většina ho ignorovala. Ale našli se i tací, kteří si Jerryho šikanou zvyšovali sebevědomí. Jerry při vzpomínce na ty chvilky beznaděje zatínal pěsti, až mu z toho bělaly klouby.
Nejdříve hledal pomoc u vychovatele. Ale tím to ještě zhoršil. Vychovatel po své směně odešel a Jerry zůstal znovu sám. Navíc většina vězňů žila s dozorci v jakési symbióze, navzájem si dávali pokoj. Stěžováním Jerryho se dozorci cítili ohroženi a proto se ta informace dostala mezi vězně.
Byli to cikáni, kteří Jerryho chytili ve sprše a tam dostal pořádnou nakládačku. Nedalo jim to ani moc práce. Jerry ležel zbitý na zemi, krvácel snad ze všech tělesných otvorů. Ucítil, jak po něm najednou stéká něco teplého. S námahou otevřel oči a než ztratil vědomí zjistil, že na něj útočníci močí a u toho se dobře baví.
Dozorce Jerryho našel za dvacet minut. Okamžitě jej odnesli na ošetřovnu. Nahlásil, že při sprchování uklouzl. Doktor jen nevěřícně kroutil hlavou. Nejdříve chtěl Jerry spáchat sebevraždu. Ale našel v sobě jakousi vnitřní sílu a začal na sobě tvrdě pracovat. Několikrát denně cvičil, četl knihy, pracoval ve stolařské dílně. Po roce už získal určité postavení, našel si přátelé a měl klid.
"Večerkááááá", zakřičel dozorce na chodbě a zhasínal světla. Jerry ležel na lůžku a díval se na vrchní bidlo. Nad hlavou měl nalepenou fotku modelky, předvádějící spodní prádlo. Kdybys holka věděla, kolikrát jsem tě ohnul, napadlo Jerryho a musel se tomu zasmát. Spoustu jeho přátel, které tady získal, využívala služeb homosexuálních spoluvězňů. Byli to otcové rodin, normální chlapi. Jerry to nikdy nepochopil a vlastně se o to ani nesnažil. Od sexuálního napětí si pomáhal sám.
Celou noc nespal a přemýšlel nad posledními šesti léty, které prožil. Zpočátku si dopisoval s několika přáteli zvenku, ale to pomalu odeznívalo. Nejdéle to vydržel Pavlík a to dva roky. Jediný, s kým si dopisoval po celou dobu, byla sestra Gábina a matka. Jerryho při poslední návštěvě Gábiny napadlo, že bude potřebovat oblečení. Do věcí, ve kterých ho zavřeli, se těžko vejde. Ve vězeňském mundůru domů nepojede. Proto se spěchem napsal sestře balíčenku. Jerry nikdy nezapomene na pocit, když otevřel balík a tam byl oblek jeho otce.
Ráno přišel k Jerrymu dozorce a vyzval jej, ať si zabalí své věci. To bylo zbytečné. Jerry měl vedle bidla postavené dva napěchované kufry. Oblečený byl do otcova obleku. Otec byl velký a silný mužský. Přesto se v jeho obleku cítil poněkud stísněně. Obešel spoluvězně, podal jim ruku. Absolvoval nutné formality a byl stráží vyveden před vězení. Dostal pár tisíc, které si prací vydělal. Jerry stál před vězením a bušilo mu srdce. Po šesti letech dýchal čerstvý vzduch. Při pohledu na nebe pocítil fóbii z prostoru. Podlomila se mu kolena. "Klid starý, klid." Procedil mezi zuby. Vězeňský psycholog Jerryho na něco podobného připravoval. "Normálně vyjdu ven a bude to ne ?" oponoval mu Jerry s úsměvem.
Přišel na nádraží a chtěl si koupit jízdenku. Místo prodejny objevil ceduli : Od 17:00 hod. do 10:00 hod. následujícího dne využijte ke koupi jízdenek automat. Jerry se podíval na hodinky a zjistil, že je osm. Přistoupil k automatu na prodej jízdenek. PÁSMO 1, 2, 3, 4, 5, TARIF I, II, III, četl bezradně. "Prosím Vás", požádal postarší ženu v nádražácké uniformě. "Co potřebujete ?", zeptala se. "Potřebuju jízdenku do Ostravy a nevím jak na to", snažil se odpovědět co nejzdvořileji. Byl to zvláštní pocit mluvit s cizí ženou. Mrkla na něj, přijala nabízené peníze, vhodila je do automatu a zmáčkla několik tlačítek. Po chvíli z automatu vyjela jízdenka. "Dete z tama, že ?", pronesla žena a bradou ukázala směrem ke vchodu na nádraží. Pochopil, že tím myslela vězení. "Jo", odpověděl Jerry, popadl lístek a bez poděkování šel směrem k nástupišti."Počkejte, peníze nazpět", zakřičela za ním. Dělal, že neslyší a pokračoval k nástupišti.
Ve vlaku si sedl po směru jízdy k oknu. Pozoroval ubíhající krajinu a čím více se přibližoval k Ostravě, tím byl nervóznější. Má jít k Daně, nebo ne ? Dana bývala Jerryho dívka. Z máminých dopisů pochopil, že se dávno vdala a má svou rodinu. Najednou před sebou neviděl cíl a to pro něj byla nová situace. Byl venku a co dál ?
Do Ostravy přijel s hodinovým zpožděním. Z nádraží jel tramvají. Vystoupil o dvě zastávky dříve a šel pěšky. Před vchodem do bytu se mu roztřásly ruce. Z kapsy saka vytáhl klíč. Snažil se odemknout, ale klíč nepasoval do zámku. Zazvonil. Přišla mu otevřít máma. Ve dveřích Jerryho objala a dala se do pláče. Nevydržel to napětí a rozplakal se také.
Máma Jerryho odvedla do kuchyně. V bytě se nic nezměnilo. Jen koberec byl více zašlý, než v jeho vzpomínkách. Sedl si ke stolu. Máma si sedla naproti a jen ho mlčky pozorovala. Jerry měl pocit, že to trvá celou věčnost. Uslyšel bouchnutí vchodových dveří. Po chvíli do kuchyně vešel otec. Podíval se na Jerryho pohledem pokrového hráče."Ahoj táto", řekl Jerry. "Ahoj", odpověděl otec, jako by se viděli naposledy dnes ráno. "Co máme na oběd ?", pokračoval. "Udělala jsem svíčkovou" odpověděla matka. Jerryho oblíbené jídlo.
Mlčky poobědvali. Jerry po obědě pomohl matce umýt nádobí."Nesmíš se na něj zlobit. Má tě rád. Musíš mu dát čas." šeptala matka. Jerry otce chápal. Otec chtěl mít syna, který by pokračoval v jeho šlépějích. Od pomocného automechanika se vypracoval na mistra dílny. Jerry však neměl k automobilům vztah. Vyučil se stolařem, což byla spíše z nouze ctnost. Po učňáku se flákal a než stačil odejít na vojnu, tak ho zavřeli.
První noc doma. Ležel ve svém pokojíčku. Na stěně visely plakáty skupin, které Jerrymu nic neříkaly. Přes stěnu slyšel tlumené hlasy otce a matky, kteří spolu o něčem diskutovali. Zaslechl jen pár slov : flákat-kriminálník-peníze-tvůj syn. Šel k oknu a zapálil si cigaretu. Do pokoje najednou vešla matka. Podívala se na Jerryho a zůstala zaraženě stát při pohledu na vypracované tělo s tetováním, které v pouličním osvětlení vypadalo hrozivě. Jerry šel k židli, kde měl poskládané oblečení a oblékl si košili. Matka k němu přistoupila a řekla" jsem ráda že jsi doma. Mám tě moc ráda a otec taky. A ať se stane co chce, jsme pořád s tebou ." Rozplakala se. Jerry jí objal a hladil po bílých vlasech. "Pšššššš", zašeptal.
Probudil se ráno v šest hodin. V tuto dobu vězně budili v cele a tato hodina se pro něj stala hodinou vstávání. Byl na ní naladěný. Nejdříve si nemohl uvědomit, kde je, ale po chvíli to Jerymu došlo. Je doma ! Matka i otec byli v práci. Oblékl se. V kuchyni na stole měl nachystanou snídani. To Jerryho dojalo. Bylo to jako kdysi, když chodil do školy. Tenkrát to nedokázal ocenit. Na máminy snídaně si ve vězení mnohokrát vzpomněl.
Posnídal a přemýšlel, co dnes bude podnikat. V prvé řadě si najde práci. Zapálil si cigaretu a vyrazil do Ostravských ulic. Obešel několik stolařských dílen, ale neuspěl. Kolem dvanácté hodiny se začal ozývat žaludek. Jerry zamířil do Hospody na růžku, kam kdysi denně chodil .
"Ahoj Jendo", oslovil číšníka v restauraci. Ten se na něj podezřele podíval a kontroval : "já tě znám ?" "Krapejtek jsem se změnil. Člověku šest let v Jugošce změní fasádu" odpověděl Jerry. "Ty? Človíčku zlatá, žiješ? Kurva, to se musí oslavit. Ty vole. To až řeknu Danovi" roztál najednou číšník. "Haltuj, dones mi nějaký gáblík a pak se potřebuju na něco zeptat" řekl Jerry. Číšník se zatvářil překvapeně a beze slov zamířil do kuchyně. Po chvíli se vrátil s jídelním lístkem a čekal na Jerryho výběr. Jerry si uvědomil, že jídla jsou stejná, jako když tady byl naposledy. Jen ceny byly poněkud vyšší. Vybral si smažený sýr.
Když dojedl, zeptal se číšníka na práci. Ten jen zakroutil hlavou. "Hochu, doba je zlá. Každý se drží svého a o flek nezakopneš. Ty se dědí!" Jerry poděkoval, zaplatil a odešel z restaurace.
Chodil po ostravských ulicích a připadal si jako turista. Jeho rodné město. Najednou si uvědomil že se začíná stmívat. Nevěděl, jak si poradit se svým životem. Posledních šest let mu neustále někdo jiný organizoval veškerý čas. A najednou jde po ulici a před sebou nic, jen pocit, že zešílí. Domů se Jerrymu při pomyšlení na otce nechtělo. Octl se před domem, kde bydlela Dana. Chvíli přešlapoval přede dveřmi, než se odhodlal zazvonit.
Dana byla krásnější, než si pamatoval. Na Jerryho zírala v němém úžasu. "Ahoj. Můžu jít dál?" zeptal se. Dana ustoupila dozadu. Jerry vešel do bytu. Zavřela dveře a rozplakala se. Z prostor bytu se ozýval dětský pláč. Dana na chvíli zmizela a vrátila se s dítětem v náručí. Byla to asi dvouletá holčička s nádhernými blond vlasy. "To je Anička", byla první Danina slova .
"Je krásná. Kde má tátu ?", zeptal se Jerry. "Táta není", odpověděla Dana.
Jerry se při milování s Danou nemohl zbavit pocitu, že je nevěrný té dívce ve spodním prádle, kterou měl nalepenou nad svým bidlem. Tu myšlenku však záhy zapudil. Danino tělo bylo stále krásné. Jen ňadra časem povadla. Jerry se těch ňader nemohl nabažit. Jejich milování bylo směsicí živočišna a lásky.
Zapálil dvě cigarety a jednu podal Daně. Mlčky kouřili, "To jsem já ?", zeptala se najednou Dana a ukázala vytetovanou dívku na Jerryho rameni. Zasmál se a přikývl. "A to je kdo ?", ukázala na druhé rameno, kde se rýsovala postava svalovce s orlí hlavou. "No to jsi taky ty" odpověděl a oba se zasmáli. Smíchem probudili dítě v sousedním pokoji."Můžu já ?" zeptal se Jerry. Dana souhlasně pokývala hlavou a pak už jen pozorovala Jerryho, který s dítětem v náručí křižoval ložnici.
Probudil se těsně před šestou. Vedle něj spala Dana s malou Aničkou. Napadlo jej, že to mohlo být jeho dítě. "Blbost " zašeptal.
Oblékl se a věděl, že musí udělat jednu věc. Připravoval se na to poslední čtyři roky v kriminále. Sliboval si to při každém nočním probuzení, když mu bušilo srdce a zpocený lapal po dechu. V rychlosti napsal v kuchyni na kus papíru Daně vzkaz.
Tramvají odjel na vlakové nádraží. Koupil si jízdenku a nastoupil do vlaku. Vystoupil v menším městečku tři zastávky za Ostravou. Z nádraží šel najisto.
Hrob našel rychle. Byl hned ve třetí řadě po vstupu na hřbitov. Poklekl na žulový obrubník a začal něco šeptat. Po chvíli mu po tváři kanuly slzy. Rukou vyhloubil do hlíny dolík a do něj vložil ohlazený kamínek. Otřel si slzy, vstal a zamířil k východu ze hřbitova.
|