Z popraskaných úst
stékají slova.
Konec dětských múz,
sbohem, dívko snová.

Byla jsi jen představou,
v dnešním šedém světě.
Podala jsi mi svou dlaň krvavou
a já za to zbožňovala Tě.
 
Teď musím zapomenout,
na rány zahojené Tvým pohlazením.
Všechna pouta mezi námi zpřetrhnout,
spokojit se s pouhým sněním.

Snad zkříží se ještě naše cesty,
a setkáme se znova.
Sbohem, Ty,
má dívko snová…